Pantheon
Fejeton
Do budovy s tímto vzletně řeckým názvem (chrám všech bohů) uložili minulý týden Alexandra Dumase. Francouzům trvalo více než sto let, než tuto poctu svému romanopisci přiřkli. Dříve se dočkali třeba Zola, Hugo, Voltaire, Rousseau, Malraux. Někdy se kádruje sto let. Ostatky spisovatele byly přemístěny s francouzským smyslem pro divadlo. Postavy, kostýmy, průvody a pocty. Čech ohrne pysk: tyátr. Francouz elegantně pozvedne hlavu: ano, divadlo nesmrtelných. To vede Čecha k úvaze: jaký by asi byl či jaký asi je český Pantheon. Je to hřbitov Slavín na Vyšehradě? Je to památník na Žižkově? A kdo jsou čeští nesmrtelní? Jak a kde je pohřbíváme? A koho? Kdo je v Čechách nesmrtelný? Odpověď není těžká: každou chvíli někdo, ale dlouho mu to nevydrží. Český lid rád a snadno pozvedne jedince k výšinám. O to však snadněji jej opět skopne dolů. Probírejte si je v mysli: spisovatele, politiky, vědce. Galerie velikánů. Listujte jejich tvářemi: dílo, pak úpadek. Po každé tváři byla hozena špína, po každém díle plivnuto. Snad jen TGM trošku zůstává. Ale nepočítejte s ním, také končí. Jeho konec se už jeví: maskot socialistů - dílo rozhlodáno. Pocvičte si představivost: soudruzi Bureš a Zeman pochodují poklonit se předchůdci. Ten pochod odsunuje TGM do mlh. V Čechách nikdo není nesmrtelný, každý padne v prach - a většinou už za živa. Zapamatujte si radu: Čechy jsou malé, ani ty nebuď velký. Úložiště hrdinů tomu odpovídá. Slavín - hřbitov velikánů na domněle posvátném místě. Oslava rukopisných padělků - a oslava umělců, jejichž byvší lesk podlehl dávno již náladám času. Také oslava drobných, malicherných děl. I oslava mužů podezřelých ze zločinu již zaživa. Za všechny: rudý dědek Nejedlý, hrozivý životopisec TGM, dědek samá zloba. Na Žižkově stojí památník legionářů. Nikdo neví k čemu a proč. Než se zcela dokončil, jak červotoči do cizího nábytku vlezli do něj komunisti. Na přední místo uložili nabalzámovaného vraha, podvrahy kolem něj. Dnes se budovou prohání vítr - ostatky vrahů si kdosi odnesl a lesk legionářů je také už ten tam. Venku na koni - mordýř a extremista Žižka, předchůdce bin Ládina. Možná jediná opravdu velká postava, kterou Češi dali světu. I s tím roztaveným zlatem, které teče do hrdla. Žádný domácí Pantheon nechceme. Není do něj koho dát. Bylo by to stejně jen na chvíli. Česká kotlina: stroj na dělání nul z velikánů. Chceš být velký? Odcestuj. Kdo jsme my? Ti, co tu zbyli. Největší česká věta: Karel Čapek psal naschvál tak, aby měl světový úspěch. Darebák. Pak dávejte někoho do Pantheonu. Nad Čechy vlaje prapor: Pravda vítězí. Je to zhoubná věta. Čí pravda? Moje, tvá, jejich, naše? Čechy: ustavičný a nemilosrdný boj pravd. Každá z právě vítězících pravd ničí ty ostatní. Stát náš Pantheon, dávno by jej rozbořili vítězové. I věta na praporu je lživá, původně zněla: Pravda boží zvítězí. Bohů je... Nikdo nenapíše na prapor: Ať pravdy nevítězí. Nechte je žít vedle sebe, bez krve a násilí. Vždyť pravd je. V českém Pantheonu vynacházel by se hokejista. Je to jediný jev trvalý.