Politika návnad
Glosy
Existence kandidáta Bureše se dá vysvětlit lehce: je to návnada. Před časem se na tajném místě sešly nejlepší tajné mozky ČSSD a provedly rozbor situace. Vládě se nepříliš vedlo, obliba klackovitého Zemana visela nízko, na obzoru volby a volný Hrad. Mozky vše zvážily. Vyhlásily politiku návnad. První návnadou byl Zemanův odchod do lesa. Voličům se to zalíbilo, hle, jde sám. Druhou návnadou byl dědic, mladý Špidla, génius slušnosti. To se také zalíbilo. Nová tvář, nová strana. Kdo by rád socialisty volil, ale nemohl kvůli Zemanovi, dostal východisko: jsme jiní! I ten antizemanovec Ruml může dnes lépe dýchat vládní vzduch. Nastalo všeobecné radostné blekotání o nově provzdušněné, zmodernizované straně, ačkoliv Špidla vede ČSSD do neolitu. Další návnadou je ten Bureš. Něco tak šíleného nemůže přece do Hradu zvolit nikdo. Ale situaci to strašlivě zhoršuje, což je příznivé. Až bude nejhůř, kdy už se neví, kudy kam, dostaví se Ing. Zeman z lesů a všechno zachrání. Zamíří tedy na Hrad on, když to jinak nejde. Ne už návnada, nýbrž konečný cíl. Po Burešovi bude to spásná úleva. Znovu se sejdou tajné mozky a shrnou: politika návnad se vyplácí. Zeman prezidentem, Špidla zas pod ním jako dříve. Mozky pak stanoví další etapu politiky návnad. Například: Dají Grebeníčka naoko vyloučit z KSČM. Veřejnost zajásá: Konec stalinismu v Čechách. A pofrčí to dál. U nás všechno řídí tajné sešlosti.