Doleva, doprava, s Klausem, se Špidlou
Svoboda je křesťanský socialista. Víc než křesťanství je na něm dnes vidět socialismus. Asi půjde se Zemanem. Marvanová dá přednost pravicové vládě. Spíše s Klausem, ale pokud možno též bez Klause. Programově se Marvanová a Svoboda sejdou stěží - politických rozdílností je víc než shod. Jako každý pořádný stratég se chystají na rozhodující bitvu - která se strhla už v minulosti. Hodlají povalit Klause a Zemana a jejich oposmlouvu. Zdokonalují zbraně, s nimiž neuspěli před čtyřmi lety. Zlepšují jezdectvo, zatímco zprava i zleva se valí novinka - tanky. Čtyřkoalici vynesl nahoru klasický český kýč - od zítřka bude vše jinak, lépe a správněji, pokud to vezmeme do rukou my, poctiví chlapíci. Nabídka zněla: "Nová politika, nové mravy, čest, pořádek, zákon." Kdo chtěl, mohl si nabídku doplnit o další podobná hesla. Do duchovního ovzduší Čtyřkoalice se vešla. Po ruce byl také dostatek nepořádků a podvodů, aby ta hesla zněla přitažlivě. Voliči se líbila představa, že nějaké ocelové koště konečně (nebo zase?) vymete chlév. Před Čtyřkoalicí byl to její pozdější nepřítel Zeman, kdo také "vymetal". Označil sto tisíc "zlodějů a tunelářů" a spustil akci "čisté ruce". Sto tisíc ničemů nenalezl a za akci čisté ruce (naštěstí) označil jen normální výkon spravedlnosti (i s jeho u nás tak obvyklými "přešlapy"). V Čechách se báchorce o ocelovém koštěti-dobroději nevyhne nikdo. Jde koneckonců o modernější podobu blanických rytířů, kteří se vyrojí z jeskyně, aby k našemu všeobecnému uspokojení zjednali pořádek. Čtyřkoalice si propachtovala něco modernějšího, ale přehlédla, že z morálky plnohodnotný politický program udělat nelze a že morálka se nakonec vždy obrací právě proti stranám. Krátkodobě ovšem morální kázání vynáší. Zdá se, že tu krátkodobost Čtyřkoalice vyčerpala svým rozpadem ve dvoukoalici. Morální přednášení ustupuje do pozadí, vpřed jde praktická předvolební politika. Nejpřitažlivějším volebním tématem dvoukoalice už není ani nový styl, ani přímá volba prezidenta, nýbrž právě vzájemné rozpory. Ty vyvolávají nejvíce zvědavosti a otázek. Kdo ustoupí od kýče "všechno bude od zítřka správně", musí se navrátit k politice. Volby, ať chceme či ne, budou zcela obvyklým soubojem na ose pravice - levice, jak je to v moderní době obvyklé. Na stejné ose se rozkládá nesourodá volební dvojkombinace KDU-ČSL a US. Není žádný důvod, aby se právě jí pravolevý zápas vyhnul. Ovšem nabízet vzájemné rozpory jako předvolební zboží může přinést jen katastrofu.