Evropané, vnuci vrahů i obětí
Posuňme se o šedesát let zpět. V Čechách a na Moravě právě probíhají deportace Židů do Terezína a pak dál, na východ. Čechy a Morava jsou zvláštním útvarem - protektorátem. Rozuměj, okupovanou zemí. Okupanty jsou Němci, přesněji řečeno nacisté. Představit si deportace je dnes velmi obtížné. Německá nacistická vláda označila některé občany za nežádoucí, nemožné, škodlivé a určené k likvidaci. Označené občany vyhledala, shromáždila, odvezla na různá místa v Evropě, kde probíhalo jejich zabíjení. Jedním se sběrných míst bylo také uzavřené město Terezín. Akce obrovských rozměrů byla vrcholem organizačního a technického génia a současně také vrcholem lidského úpadku. Za svou ji přijalo ohromné množství občanů tehdejší německé říše. Obludnost celé operace je dodnes fascinující. Nikdy předtím nevynaložil lidský duch tolik energie a vůle k svému vlastnímu zničení. Tábory, v nichž byli Židé zabíjeni, nebyly žádné věznice, kde lidé mučí lidi, nýbrž chladné organizační a technologické celky na změnu lidí živých v mrtvé. Vrazi byli jen obyčejní zaměstnanci, kteří obsluhovali zabíjecí techniku. Evropští lidé v minulém století zabili mnoho lidí, stamiliony. Vyhlazení Židů nad tím vším ční - právě tou gigantickou organizací a technologickým chladem smrti. Ale vraťme se do našich časů. Evropa možná prožívá nejšťastnější věk. Sedmapadesát let míru. Období blahobytu. Státy poskytují svým občanům mimořádnou míru bezpečí a svobody. Míra přátelství mezi evropskými státy je nebývalá a stále narůstá. Na horizontu se netyčí žádný reálný nepřítel. Jediné, co mají Evropani v týle, jsou právě jejich děsivé dějiny. Hory křivd, krve, utrpení a násilí. Skoro každý v Evropě, kdo se ohlédne, vidí děs v očích předků. Buďto někoho vraždili, nebo byli vražděni. Skoro každý měl by chuť ten děs oplatit, napravit, nahradit, odškodnit, rehabilitovat, narovnat. Skoro každý by chtěl, aby evropské dějiny měly tak vlídnou tvář jako naše současnost. Jenže nemají. Evropané jsou vnuci vrahů i obětí - se zajímavým úkolem: nenechat se, pod záminkou té či jiné "nápravy", vtáhnout do svých starých dějin.