Proti trávě i svobodě
Komentář
Zlínský kraj si bude hrát na Bolívii. Krajští úředníci budou z vrtulníků sledovat, kde v krajině jsou pole marihuany, kde mák setý. Nad touto kuriozitou lze mávnout rukou. V rozpočtu na ni mají nepatrnou položku, za kterou toho moc nenalétají. Z výšky úředníci malé množství rostlin neuvidí. Smysl to vše v nebolivijské krajině, kde každý už z cesty vidí, co na poli roste, valný nemá. Omyl. Má. Je to další malý krůček na velké cestě celé země od sotva započaté liberalizace zpět k bigotnímu sešněrování, k novému šafářování lidí, k upevňování vlády byrokracie. O svobodu se nepřichází naráz. Konec svobody se plíží, jak praví dadaistický veršík, po špičkách, aby ho nikdo neslyšel. A když přijde, dělá, že nepřišel. Po čtyři léta rozsévá vláda spolu s přičinlivou částí parlamentu různá drobná omezení, reglementace a sešněrování do zákonů, nařízení, prováděcích vyhlášek. Jako bychom toho už před nimi neměli dost. Jednou vypíše drakonické pokuty za malicherná opomenutí občanů, jindy obtěžuje živnostníky nesmyslnými formálními příkazy, do třetice se pokusí o něco většího: sebrat majetek občanům, když se to vládě hodí. Každý může připojit stovky dalších malicherností, které umoří každého českého osla. Z výkonů státní správy je nadšen málokdo. Z péče státu o naše svobody taktéž. Z vymahatelnosti vlastních práv nikdo. Cítíme se skutečně bezpečni? Chráněni zákonem? Jsou občané rovni svému služebníku státu? Platí já pán, ty pán? Dobře víme, že stát si na občana umí došlápnout. Už se sepsal ceník odškodného a pokut - za opomenutí státu? Ve Zlínském kraji nemají nic důležitějšího než se vznášet ovzduším a slídit po marihuaně. Newyorský starosta si kouření marihuany pochválil, bojovníci za její legalizaci se na něj odvolávají. Přiznal by se k témuž primátor Kasl? Neraďme mu to. V Česku je pořádek. Všechny ty liberály by dali do želez.