Svátek Poroby a Porážky
Poslanci mají zajímavou starost. Osmý květen možná už nebude Dnem osvobození, nýbrž Dnem vítězství. Rozhodne o tom sněmovna snad ještě tento týden. Patrně je to zásadní změna, která pohne zemí. Poslanci prodělají strašlivou politickou bitvu. Buďto zůstane Osvobození, nebo začne Vítězství. Výsledek bude v obou případech problematický. Čtyřicet let jsme slavili Den osvobození. Bylo to o den později, protože toho dne osvobodila sovětská vojska Prahu od německých vojsk, která v Praze již nebyla. Byl to ovšem také den, kdy začala čtyřicetiletá ruská poroba, kterou jsme vítali s jásotem. Mohli bychom klidně říkat Den poroby. Dalo by se to i spojit: Svátek Osvobození a Poroby. Vznikl by takový ryze český svátek. Osvobození přechází plynule v porobu, a naopak. Slavíš svobodu a hle, už máš na rukou zase okovy. Můžeš vzkřiknout základní českou větu: Svoboda je jen jiná tvář poroby! Den vítězství na tom není lépe. Pro většinu našich zahraničních vojáků, kteří skutečně bojovali a o Vítězství se přičinili, začala éra věznění, mučení a trýznění. Způsobil jim to stát, pro jehož Vítězství porazili německého nepřítele, který tu válku, jak se ukázalo po letech, vyhrál. Poražení Němci vyhráli budoucnost, která jim přinesla svobodu, demokracii a blahobyt. Vítězní Češi, kteří bojovali proti nepříteli jen v maličké míře, byli naopak ve velké míře poraženi spojenci Rusy, proti němuž nebojovali. Slavnostně vešli do ruského zajetí, které jim vyneslo útrapy a ponížení. Když to poslanci proberou kolem dokola, měli by dny Vítězství, Porážky, Osvobození a Poroby zrušit. Ale nezruší. Škoda svátku, který padne vedle.