Dva prezidenti na koni
Havel i Masaryk: dílo je nekritizovatelné, zato osoby se hanobí lehce
Srovnávat koně s poníkem nemá smysl, oba mají svůj svět, svůj užitek a své škody. Neboli srovnávat Masaryka s Havlem k ničemu není. Jsou to jiné osobnosti, žily a pracovaly v jiných dobách, byly vystaveny jiným konfliktům. Lidi to přesto baví. Srovnávat všechno se vším je populární lidský sport. Je nesmírně přitažlivé říkat, že jeden konal takto, zatímco ten druhý opačně, přičemž shoda obou je nápadná, ale plná rozdílů. To je tak asi vše, co se dá srovnáním dvou velkých postav objevit. Ověřme si to. TGM byl velký, hubený, Havel nikoliv. Oba spíš písmáci než politici. Oba vzdělanci duchovního rázu. Nerozuměli hospodářství, představovali něco, čemu nepříliš jasně říkáme "duchovní rozměr bytí", nepředstavovali "kupecké" rysy života. Oba také stranili více pohybům ducha než pohybům bankovních kont či cen komodit. V tomto smyslu reprezentovali většinový český názor, v němž písmo, litera a pravda slov bez ohledu na dosti značnou hamižnost národa váží víc než takzvané hnusné materiální okolnosti bytí. František Hrubín vyjádřil výstižně, jak hnusné je pro básníka vyplňovat na poště složenku: Jsem tak zhnusen, že nemohu týden psát básně. Lidé, kteří vyplňují složenky, nemají v čele národa své zástupce. Moderní český národ je dílem literátů, nikoliv vyplňovačů složenek. Proto nás literáti zastupují. Srovnávání však budiž přesné: Havel napsal stejně jako Masaryk tlusté svazky. Jeho hry se nevejdou do jednoho sešitu. Masarykův stát byl stejně "normální" jako Havlův. TGM nestál u zrodu nešťastného experimentu. Hitlerova expanze a ruské tanky by zabraly jakýkoliv stát, který by kolem Prahy v té době byl. Včetně nějaké pozdní rakouské federace. Masarykovo dílo bylo úspěšné. To úspěšné dílo pohltil německý nacismus, který nebyl chybou Masaryka, nýbrž Němců. Nezapomínejme na zásadní volbu minulého století: různé odstíny totalitarismu nacionálního, socialistického, rasového, nebo demokracie? Masaryk nabízel demokracii. To v tehdejší Evropě nebylo samozřejmé. Havel nebyl nepřítelem komunistického režimu "řízením osudu", nýbrž vlastní vědomou a cílevědomou volbou, motivovanou podobně jako u Masaryka především argumenty mravními. Žádný politický přitočílek, nýbrž muž vědomé volby. Podobně jako Masaryk uměl jít proti většině, proti panujícímu mínění, podobně jako Masaryk byl nejprve odmítán a zavrhován, později zbožštěn. To je v obou případech problém národa. Oba jsou svého druhu socialisté. Jejich socialismus je spíše kabinetní, vlivový, exkluzivní, odlehlý od pouličních randálů, sycený právě písmáctvím a apartností literátského prostředí. Co Holanďan zmůže včasným nákupem bavlny a jejím šikovným prodejem, toho docílíme my veršem či esejem, dalo by se napsat. Oba dali základ dobré republice. Obě ty republiky jsou předmětem časté nenávisti občanů, oba otcové také. Zvláštní paradox: jejich dílo je bezmála nekritizovatelné, zato osoby obou panovníků se bezstarostně hanobí. Oba se v úřadě pohybovali po divné habsburské trajektorii: Hrad, zámek, dvůr s dvořany, tajemné pohyby, odstup komorníků, zákulisní šero, odkudsi kamsi tekoucí vliv, tajuplná osamělost pánů nad Prahou. V tom se stále vidí smysl prezidentování: jakási kopie domu habsburského. Možná si tak Češi bez Rakouska vytvářejí Rakousko svoje. Srovnání těchto dvou velkých osobností přinese jediný poznatek: od rakouského císařství k úřednické demokracii je dlouhá cesta. Zapamatujme si, že prvních asi tři sta let svobody napodobují úředníci padlé feudály.
***
Václav Havel a T. G. Masaryk
Lze je srovnávat?
V čem jsou si podobní a v čem se zásadně liší?
Pokračujeme v sérii názorů o roli obou státníků v našich dějinách.