Pes tento jinak skákat neumí
Dnešní volba prezidenta republiky není trapný či nedůstojný akt, ani katastrofa či úpadek. Rozpaky, které volbu provázejí, nevyhnutelně patří právě k tomu, že volba nové hlavy státu je demokratická, svobodná a že je výslednicí politického zápasu účastníků - přesně tak, jak si to ústava svobodné země přeje. Nesledujeme orgie hlouposti, nýbrž běžný výkon politických bojů. Komu je to proti mysli, měl by se poohlédnout po státním zřízení, které je důstojnější, rigidnější a nepřipouští kolem tak závažné věci žádné scény a opičárny, nýbrž neochvějně spěje k jednotné volbě. Jenže důležitým rysem demokracie je právě nejednotnost, nedůstojnost a opičárny. Přesvědčení, že o úřad se ucházejí i tajtrlíci, nevyjadřuje nic jiného, než že různí lidé preferují různé kandidáty. U nás se lehce stane tajtrlíkem, či dokonce blbem každý, kdo nesdílí názor nadávajícího, dokonce i blb sám. Spíše než trapnost vyjadřuje volba prezidenta skutečnost, že české země vedou jakousi nelítostnou občanskou válku. To volbu komplikuje. Shoda se hledá obtížně. Kandidáti nejsou protivníky vnímáni jako sokové, nýbrž jako gauneři či právě tajtrlíci. Volební bloky se zatím dělají špatně. Náš génius s jejich tajtrlíkem se spojují obtížně. Pomiňme bludné představy o prezidentech jako přemoudřelých velikánech, z nichž kape genialita a mravosličnost jak z nacucané přikrývky, a připusťme, že úřad prezidenta je funkce politická, politicky volená a politicky vykonávaná. Z tohoto hlediska je dnešní volba jednoduchým problémem vládní koalice: má svou většinou zvolit prezidenta a hotovo. Opozice jí to znemožnit nemůže. Vláda si to znemožňuje sama: její soudržnost je plná bludů, neschopná najít společného kandidáta. Kandidáty máme čtyři, smysl mají tři, vážně jsou bráni dva, jeden z vážných (pátý) chybí. Poslanecké kluby se musí vysílit, než se setřesou a najdou potřebnou shodu k něčemu. I když tím poleví přímé partajní angažmá, to zásadní před voliteli zůstane: chceme prezidenta spíše jako levicového aparátníka, nebo poněkud ostřejšího napravo, či tak všeobecně uvažujícího mudrce bez jasných závěrů, zato se spoustou vzdychání? Jiní se volitelům nenabízejí a vlastně ani v našem prostředí jiný typ k mání není. Každý by chtěl vědět, jak to dopadne. Zejména proto, že je to v dějinách Československé i České republiky první opravdová volba. Vše doposud byla aklamace - jediný předem domluvený kandidát měl to už ráno před volbou z nejrůznějších důvodů v kapse. Aklamace říkala: jaképak fraky, vše je jasné. Masaryk s Havlem, že nám "dali republiku a svobodu", Beneš jako "hráz" proti nacismu. Víc opravdových prezidentů jsme neměli. Dnes jsou poslanci a senátoři zcela volní: nic zemi nehrozí, jim také ne, mohou řádit dosyta. Dokonce se nestane nic ani v případě, že nezvolí prezidenta celé měsíce. Také se nestane nic, když někoho zvolí právě teď. Měli bychom vědět, že krize v demokracii není neštěstí, nýbrž obyčejný čas zrání. Ani zvolení tajtrlíka nebo křupana republice neuškodí. Možná ji postrčí vpřed razantněji než volba nějakého uspávajícího mluvky, jenž přikývne všemu, co kolem jeho nosu přelétne. Smyslem těchto řádků však není, že se takové kuriózní postavy volit mají, smyslem je, že zvoleny být mohou. Lepší je, když volitelé vyberou postavu všeobecně respektovanou, s přiměřenou intelektuální výbavou, ale to ve státě, kde všeobecně respektovaný není nikdo, nelze. Je těžké rozhodnout, zda schopnost zhanobit každého je odvěkou vlastností našeho lidu, nebo jen jevem z této dob y. Volbu prezidenta bychom měli brát s pokorou: pes tento jinak neskáče, neb jinak skákat neumí. I s tím se dá žít.