Proč ne Pithart
Má být tento muž prezidentem ?
Stalo se, co se dalo čekat. Vše se vrací na začátek, nastává éra nového dohadování a staronových hráčů. Je obtížné si představit, jak bude dohadování vypadat: sliby funkcí a úřadů, nebo sliby podpory při hlasování v zastupitelských sborech? Asi všechno dohromady, do boje půjde, co má ruce a nohy. Jde však už o boj tří: Zemanova přítomnost byla v dosavadním průběhu volby nepřehlédnutelná. Do nové volby pravděpodobně vstoupí. Ani ta nemusí přinést výsledek. I nadále půjde především o boj Pitharta se Zemanem. Možná si tento boj měla vládní koalice prodělat už dávno, mezi svými, na Štiřínech a dalších vládních hradech, a na Hrad pražský mohla přijít s dohodou: toto je náš kandidát se sto jedním hlasem. Petr Pithart je slabý kandidát, třebaže už měl vítězství na dosah. Vpřed jej katapultovala nikoliv vůle pro Pitharta, nýbrž spojenectví proti Klausovi, potažmo Zemanovi. Pithart je kandidát negativní volby, jehož trajektorie je řízena osudy protikandidátů. Vlastních zastánců má málo. S nadsázkou lze říci, že tomu tak u Pitharta bylo vždy. Jeho posuny vzhůru nebyly většinou řízeny vlastními výkony, nýbrž vzájemnou bitvou protikandidátů, z níž Pithart vždy vycházel jako ten třetí. Tento nepraktický myslitel však má důležitý talent: stát vždy na pravém místě, když se ten třetí hledá. Jeho politická dráha není dána vlastním tahem vpřed, nýbrž je dílem okolí a nanejvýš jeho vlastní zauzlené váhavosti: komu a kdy se tento obtížně srozumitelný a mnohoznačný intelektuál hodí. Ani přiblížení k prezidentskému stolci není dáno pithartovskou aktivitou, nýbrž neschopností vládní koalice dohodnout společnou personu. Pithartem bere zavděk. V patové situaci to může přinášet užitek. Ale pro stát, který neočekává sled patových situací, je užitečnější představitel s energií, se silou podporovat další modernizaci a další transformaci země. Takovou energii Petr Pithart nikdy neukázal. V druhé volbě spolu budou bojovat první a druhý. Třetímu neuvolní ten boj už žádné místo.