Vítěze smete aliance druháků
Nová volba prezidenta republiky asi proběhne podobně jako ta předešlá. Jiná sada kandidátů mnoho nezmůže. Skutečnost, že o křeslo na Hradě usilují dvě silná politická uskupení, která však nemají naději získat sama potřebnou většinu, se nezmění. Může jen dostat novou barvu, zejména nějakými pestřejšími menšinovými kandidáty-pošetilci. Zeman ani Klaus neudělají potřebnou většinu. A nikdo jim asi nevypomůže. Vládní lidovci a unionisté na volbě Zemana mohou dokonce lehce vykrvácet. Dá se očekávat, že je Zeman rozštěpí, jedny napravo, druhé nalevo. Mohli by vypomoci komunisté, hlasů mají dost. Proč by to však dělali, pro komunisty je krizový stav, vlekoucí se volby a neschopnost najít prezidenta stokrát výhodnější a užitečnější než nějaké upocené křesílko u Nejvyššího soudu, dokonce i víc než jeden či dva vedlejší ministříci. Sláva komunistů žije z rozkladu státu, nikoliv ze spolupráce s ním. A zájem o komunisty naštěstí projevují ostatní strany jen zdrženlivě - přec jen asi tuší, že ztráta by převýšila zisk. Komunisté patří pro svou obskurnost do ghetta, a také v něm zatím jsou. To není žádný nedostatek demokracie - ostrakizovat nesourodé elementy je normální. Nenormální je naopak kupovat si od nich hlasy. Komunistický hlas je jako šídlo v pytli - vždy někde vyleze ven. Volit prezidenta je stejně obtížné jako sestavovat vládu. Máme volební systém, v němž na úspěch dosáhne jen koaliční uskupení, ale nemáme ty koalice. Zákony chtějí nadpoloviční většinu z celku, jemuž komunisté užírají dvacet procent. Z takto okousaného koláče sestavit většinu může jen koalice - sama divně spojená, nesoudržná a vnitřně spolu bojující. Přirozené koalice a přirození spojenci u nás nejsou k mání. Vlády už si to vyzkoušely. První byla zmítána vedlejší samopolitikou malých stran a Luxovou úskočností. Druhá strádala v opozičněsmluvním zajetí, třetí je perverzně sestavena z přímo protichůdných politických sil. Všechny čpěly nějakou mírou vnitřní nestability. Dobrá námitka je, že kvalitní politika se umí pohybovat i na takto nepřehledně a nestabilně udělaném terénu a že jen takový terén zajišťuje kontrolu moci. Protinámitka zní, že doposud se nikdo v tomto terénu dobře pohybovat nedokázal a spíše než ke kontrole moci vedlo to k její nepřehlednosti a neprůhlednosti. Ale uznejme, že jiné vlády se za stávajících poměrů sestavit nedají. Na politiku to má velký vliv: spíše než prosazování vizí prosazuje se lov na lidi a vytváření loveckých smeček. Po dvou či třech neúspěšných parlamentních volbách se najde vůle k přímé volbě prezidenta. Bude přirozeně dvoukolová. Přinese český výsledek. Vítěze prvního kola smete aliance druháků a třeťáků v kole druhém. Vítěz je vždy první a sám. A zas budeme zpátky u tradiční české rozbředlosti, která přeje druhákům. Dokud se nezmění volební systém z proporčního na většinový, nic jiného nás nečeká. Každá nová vláda i každý nový prezident přinesou týž problém vlka, kozy a zelí. Jak to sestavit, jak to zvolit?