Všechnu moc socialistům
Pokud se v pátek stane Miloš Zeman prezidentem země, budou mít socialisté všechnu moc. Už dnes mají předsedu vlády, předsedu sněmovny. Vládní Pithart má Senát. Jen prezident jim ještě chybí. Jinak - kam se podíváš, všude v úřadech sociální demokrat. Vypadá to, jako by u nás byl většinový volební systém a socialisté jej vyhráli, a obsadili proto všechna místa. Volební systém však máme poměrný a socialisté získali ve volbách třicet procent. Opatřili si k tomu typicky většinovou kořist: mají vše. Krom prezidenta. Možná jim ho v pátek ti, kteří představují sedmdesát procent voličů, dají. Vybudovat v krátkém čase tak velké mocenské impérium, které by možná odpovídalo více než padesátiprocentnímu výsledku voleb, jim neumožnily volby, nýbrž přičinlivost koaličních stran: lidovců i unie. ODS měla v roce 1992 také třicetiprocentní volební výsledek, ale v koaliční vládě dostaly obě malé strany polovinu ministrů a FNM k tomu. Přesto tehdy mluvily o "válcování" slabších. Lux rád říkával, že ve vládě nejsou procenta z voleb, nýbrž tři rovnocenné strany. Celé zemi se ta řeč líbila. Dnes jsou obě malé strany spokojeny s tím, jak lacino umožnily socialistům zabrat vše. O tom, že by socialisté "někoho válcovali", už se nemluví. Rozsah jejich moci nezaráží. V pátek se může ještě zvětšit. Proti většinovému systému se často argumentuje tím, že "vítěz bere vše". Jak je vidět, brát vše je možno i v systému poměrném. Stačí kombinace sobectví, osobních rivalit a politické neschopnosti, jak to ve vládní koalici předvádí KDU-ČSL a US. Jejich hlasy socialisty pozvedají k moci skoro absolutní. Voliči jim asi nedali mandát k tomu, aby veškerou moc v zemi předali socialistům. Lidovci i unionisté často říkali, že představují pravici, středopravici, nefalšovanou pravici, konzervativní luxovskou pravici a tak podobně. Mohli by si dnes zapsat nové pravidlo: když nefalšovaná pravice volí levici, vládne nefalšovaná levice. Žádné "proevropské" kouzlení s frázemi to nezastře. Pohled na obě středopravolevé strany je dnes kormutlivý nejen proto, že takové jsou, ale také proto, že to asi ani nevědí a že to zatajily i před voliči. Nešly do voleb s heslem: My jsme ti naivové, kteří všechnu moc nechají ČSSD. Říkaly opak. Věšet celý státní systém na jednu jedinou stranu je riskantní ne snad proto, že by socialisté zítra vyhlásili nějakou růžovou diktaturu poloproletariátu a poloúředníků, nýbrž hlavně proto, že otřesy socialistické strany nakonec odskáče celá státní instituce tak těsně s ní prorostlá. Je to falešné i vůči volebnímu systému. Ten není nastaven na "ano a ne". Kdyby takový byl, obě malé strany by tu už nebyly. Možná socialismus dnes chtějí, ale nenabízely ho. Jako svatouškové teď říkají: Nebudeme volit ani Klause, ani Zemana. Přeloženo do lidské mluvy: chtějí Zemana. Když pravice nevolí pravici, vyhrát musí levice. To by mohla vědět i poslankyně Marvanová. Měla by statečně říct: I já tam chci mít Zemana.