Z bláta do legislativní války
Včera jsem v tomto listě vzdychal, že politici pracují za zády voličů a osobnosti mlčí. Život je však rychlý, osobnosti už nemlčí. Vznikla petice za přímou volbu prezidenta. Kdo se počítá mezi osobnosti, měl by ji rychle podepsat. Potíž je, že ta petice je velmi všeobecná. Jaká přímá volba? Sám guru Gorbačov vzkazuje vládní koalici: pro loď bez kormidla je každý vítr špatný. Přímá volba, proč ne. Je však omyl považovat ji za něco lepšího, než je volba parlamentní. Je to jen cesta z bláta do další legislativní války. Zkuste si odpovědět: Jedno kolo? Dvě? Kdo vyhraje? Většina všech hlasů země, nebo většina odevzdaných hlasů? Většina dvoutřetinová, nadpoloviční, prostá? Kdy se bude volit? Jaké jsou další důsledky pro vyváženost ústavy? Žádné, nebo velké? Co chudák Senát? Každá ta otázka (s desítkami odpovědí) je v rukou politických stran třaskavinou. Každá odpověď je pro někoho výhodná, pro jiného ne. Stvořit v této chvíli volební zákon pro přímou volbu hlavy státu je problém stejně komplikovaný jako zvolit hlavu státu podle dosavadních moresů. Leda že by ty nové zákony napsal sám Lid. Problém je, že vládní uskupení je jen Pyrrhova (Neplést si s Pithartova!) koalice. Kritici opoziční smlouvy si mohou připomenout svůj argument: podvod na voličích. Toho argumentu je teď plná nůše. Jsou si lidovci a unionisté jisti, že jim voliči dali mandát k tomu, aby byli v socialistické vládě a aby zvolili socialistického prezidenta? Nejsou. Před vládní koalici nastrčili heslo v maskáčích: proevropská vláda. Podobné krytí potřebují do prezidentské volby. Socialisté, o jejichž vnitřní shodě víme své, potřebují krytí opačné. Přirozené mocenské bloky jsou: socialisté plus KSČM, ti by si kandidáta našli. Půl lidovců by se kol nich mohlo tetelit. Druhý blok: ODS, Unie svobody a druhá půlka lidovců. To jsou přirozená bojová uskupení, ale protože milujeme věci nepřirozené, neexistují. Socialisté se s KSČM nespojí, nemohou, je to vražedné. Nespojí se ani pravice. Lidovci politice rozumějí, nakonec vždy přiskočí, kam se síla napře. Unie to má horší, jak má vědět, kam patří, když neví, jestli ještě existuje? Komunisté mají podivuhodnou neplodnou mocnost: požírají hlasy, blokují pohyby politického života. Dokud je voliči nevyhladí, musíme tu neplodnost snášet. Proto nemůžeme mít prezidenta, leda zoufale vygenerovanou slaboučkou postavu, která spadne z nebe. Ze zoufaství a loajality jí budeme říkat osobnost! Existuje ještě jedna možnost. Místo přímé volby prezidenta mimořádné volby do parlamentu. Třeba by rozdrtily dosavadní nefunkčí blok. Voliči by mohli znovu posoudit, kdo co chce. Lidovci Špidlu, nebo ne? Unie Klause? Unie Špidlu? Ale mimořádné volby nebudou. Žádná strana nevěří, že by si polepšila. Zdrcujícím půvabem demokracie je nehybnost, právě v ní jsme. Druhým půvabem demokracie je, že nevyjedou tanky ani policejní komanda. Problém se bude řešit lépe: hnitím, nicneděláním, vypařováním, sublimací. Jen aby si mezitím, než to vše uzraje, nerozhněvali Klause. Všichni už mají jen jeho. Jdu zatím podepsat petici. Jsou jen dvě prezidentské školy. Podle jedné může být kandidátů hejno, podle druhé jeden. Ale jisté je dnes jediné: brzy bude jaro.