Zeman ve vlaku
Toto je asi už poslední článek o Zemanovi. Je obtížné, i při jeho vynalézavosti, představit si dvířka, jimiž by opět vnikl do světa politiky. Stvořil kdysi stranu a ta jej právě utopila. To utopení nebylo zadarmo - socialisté se zmítají v hlubinných rozporech.
Hukot toho zmítání je hudbou, která Zemana provází zpět ke stromům. Jeho příběh je příběh krále Leara: jako on si zvolil pachole za následníka a to pachole jej zahubilo. Měl lépe číst Shakespeara. Nevděčné socialisty vytáhl z bídy a dovedl je k vládě. Přitom sám nebyl socialista - spíše eklektický pragmatik, manévrující populista, muž okamžitého užitku. Socialista sice nebyl, ale obklopoval se těmi nejdivočejšími kumpány: komunistickými aparátčíky. Rád se tvářil jako prostořeký pouliční rétor typu Václava Kopeckého. Navzdory revolučnímu hulvátství socialismus prosazoval mírně. Nebyl fanatik posedlý vidinou špidlovského sociálního státu. To byl velký rozpor tohoto divého muže české politiky: formální vnějškový hulvát s radikální razancí a s nabubřelou emocí, v politickém životě ale spíše umírněný a opatrný. Socialismu měl víc v ústech nežli v dlaních. Život je složitý: tichý a korektní Špidla vyzařuje stokrát více revoluční odhodlanosti. Špidla bez opratí nám skutečně nasadí do kožichu „sociální stát“, to dávno pohaslé monstrum, s nímž Zeman operoval spíše jako s libou vějičkou. Rozpor mezi Špidlou a Zemanem není politicky dobře čitelný. Špidla se jeví jako tvrdší, zaujatější socialista, ideově bližší komunistům. Zeman má sice komunistické manýry a kamarády, což Špidla ne, ale k socialismu má vztah pragmaticky vypočítavý. Vcelku nepředstavuje konzervativní starosocialismus, jako Špidla není žádný moderní evropský socialista. Celý konflikt se možná vine spíše podle Shakespeara: K čemu je ti prezidentství, starče? Dost už sis všeho užil. To může být nakonec vůdčí idea Zemanova pádu. Špidla říká, že Zemanovy časy se přežily. Možná. Sám však představuje totéž - dávno přežilou podobu socialismu. Z tohoto hlediska je válka v ČSSD stejná jako válka sarajevská - není o politickém programu, nýbrž o osobách. A jedna z nich právě padla. Nenápadně zmizela z Hradu krátce před ohlášením výsledků. Asi jí jel vlak na Vysočinu. Co jí v kupé táhlo hlavou? Asi že politika nese hořké mandle. Každý je jednou okusí.