Vesmír a politika
Glosa
Přišla zajímavá zpráva od kosmologů Lumineta a Weekse: vesmír má tvar fotbalového míče. Protilehlé strany tohoto dodekahedronu jsou totožné. Vesmír tedy nemá žádnou hranici, i když je konečný. Pokud se teorie míče prosadí, bude znamenat senzační převrat všeho. Jsou však možné ještě další tvary vesmíru, celkem asi deset. Zabývá se tím kosmická krystalografie. Ovšem vesmír, který známe, to jsou jen čtyři procenta celého toho kosmického cirkusu. Ostatní připadá na skrytou energii a skrytou hmotu neznámé povahy. Proti těmto zprávám je celá Špidlova reforma směšná. Neznamená pro vesmír vůbec nic. Soudobého politika musí zachvátit deprese, když se dozví, že teplota reliktního záření se v různých směrech liší o tisíciny stupně Celsia. To vědci dovedou rozlišit, zatímco politici většinou nerozliší vůbec nic. Kdybychom svěřili vývoj planety vědcům, zvýšila by se rozlišovací schopnost politiky v různých směrech asi milionkrát. Vědec nejprve měří svět a zjišťuje různá čísla, pak teprve kombinuje. Špidla pracuje obráceně. Nejprve si něco zkombinuje, pak k tomu připisují všelijaká čísla. Když to nevyjde, vykřikuje, že to dávno říkal! Zkusme si představit, co bychom věděli o vesmíru, kdyby jej zkoumali politici!