Unie a zvěř
Krávy z Bublavy narušily státní hranice. Vlezly do Německa a Němci je zahnali zase zpět. Tato zpráva má v souvislosti s naším vstupem do EU cenu zlata pro každého. Co znamená? Pro euronadšence, že do EU už chtějí i krávy. Nemohou se dočkat. Pro euroskeptika pravý opak, že do EU už chtějí jen krávy. A krávy že tam nikdo nechce. Může to také znamenat, že se kravám v EU nelíbilo. EU-pozitivista řekne: Vida, krávy v EU byly a nerozpustily se tam jako v hrnku čaje. Tak co se bojíte o českou zemi, která je značně větší než kráva. Možná, že některé ty krávy byly voli. Z toho mohou nacionalisté udělat závěr, že Němci tradiční české voly už nechtějí, nebo, což je horší, že se český vůl zhoršil a není už v Německu dost dobrý. Takový výklad by mohl poškodit proces vzájemného pochopení. Ale spolupráce českých a německých honáků při nahánění uprchlých krav naopak ukazuje, že proces spolupráce překročil hranice sebevědomě. Češi a Němci se spojili a krávy musely mazat! Pochod krav se dá vnímat opačně: ne že jdou do Německa, ale že jdou z Čech. Rozumějte, už ani krávy tu s námi žít nechtějí... Utekly by kamkoliv. Buďme však rádi, že to byly krávy. Přes hranice mohla přejít jiná zvířata. Krysy. Hadi. Vosy a sršni. Těch možných výkladů. Ale nejzajímavější je hovnivál. Hrbí se, lopotí, koulí do Evropské unie svou kuličku, náš evropský příspěvek. Zvedá nosík, čichá, v EU to pěkně páchne, pomyslí si. Nebo vepři. Ze všech stran se rochní přes hraniční hvozdy. Hurá na evropské bukvice. Pozorovat politiku a mezinárodní vztahy očima zvěře není špatné. Zvěř lépe cítí a není tak nabubřelá jako lidé. Potíž je jen v tom, že vám neřekne, co si myslí. Bučí, žere, mlčí. Tak nám nezbývá než kombinovat. Krávy byly v EU a co tam asi zažily...