Ježíšek a nákupní vozíky
Jako každoročně valí se na nás nejen poezie Vánoc, jak nezávazně říkají neznabozi, a tajemství svatvečera, jak říkají křesťané, ale také smršť hektického konzumu a reklamy. Moderní doba proměnila svatvečer v lunapark. Ježíšek má pro lidstvo stejnou cenu jako ti nejlepší reklamní odborníci či slavní baviči z televizí. Valí se na nás stejnou silou i kritika toho konzumu a toho, že lidé vše proměňují na peníze, aniž by se uvnitř duchovně občerstvili. Kritika vánočního nakupovacího běsnění a svátků obžerství říká, že Ježíšek, když přišel na svět, si toto nepřál. Kritici marně, zato vytrvale vybízejí k šetrnosti, ke skromnosti, k vnitřnímu zahloubání do Ježíškova poselství. Lidé je však neposlouchají, dávají okázale přednost nákupním vozíkům v katedrálách konzumu před rozjímáním v šeru chladných katedrál ducha. Podle kritiků mají mít vánoční svátky podobu duchovního hodu, podle obyvatelstva jde o žranici a záplavu darů. Kritici myslí, že to první je hodnota, která niterně naplňuje lidský život lépe než bezcenná žranice a záplava. Není to pravda. Pokud lidé nic nekupují nebo kupují málo, málo se také vyrábí. Když se málo vyrábí, mají lidé málo peněz. Vědí to kritici bezduchého konzumu? Když mají lidé málo peněz, žijí uboze. Ubohá společnost nemá prostředky na ochranu zdraví a ochranu před hladem. Upadá také umění a vědy. Vědí kritici bezduchého konzumu, že smrti hladem se část planety zbavila přednedávnem a že je to právě ta část, která holduje bezduchému konzumu? V zemích, kde bezduchý konzum nevládne a kde se také proto skoro nic nevyrábí, nemají lidé páchnoucí peníze, zato brzy umírají buď nemocemi nebo hladem. Neklaní se konzumu, ale žijí bídně a jsou plni oprávněných obav ze zítřka. Také se nezajímají ani o kulturu, ani o dobro, nic nečtou, nechodí do divadel a galerií. Většinou ani nevědí, že literatura a divadla existují. Mají podstatnější otázku: Jak přežít do zítra? Říkají-li kritici konzumu, ať se konzumu neklaníme, měli by také připomínat, co z toho plyne. Nikoliv zduchovnění našich životů, jak naznačují, nýbrž zbídačení. Ovšem masy těch, kteří se svými odpudivými nákupními vozíky ustavičně vymetají katedrály konzumu jako nějací metamorfovaní lovci mamutů, to dobře vědí a o zbídačení svých životů nemají zájem a rad kritiků nedbají. Mají zájem o to pomíjivé: o luxus, o lahůdky a zajímavé výrobky, které je v životě pobaví. Pomocí neužitečného haraburdí, které si nakupují, lákají k sobě krásné ženy, případně také silné muže. Každý a každá podle své chtivosti. K této zábavě se Vánoce hodí náramně. Je to rozhodně lepší než umírat v mládí bez lékařů na nemoci či z hladu. Rejdit v supermarketu je lepší než balancovat celý krátký mizerný život na pokraji smrti. Otázkou je, co po nás žádal Ježíšek. Někteří vykladači jeho nejasných náznaků tvrdí, že právě to odříkání: žvýkání kořínků a slovo boží. Možná, že Ježíšek chtěl, aby lidé žili co nejlépe, aby neumírali zbytečně brzy, když si dokážou prací od hladu a neštovic pomoci, aby chválili boha dobrým jídlem a pitím a také dobrou prací, která plodí předměty, po nichž lidé touží. Možná je dobré pár poustevníků mít. Lidé si jich váží a oceňují jejich kořínky i jejich boží slovo. Nákupní vozíky však oceňují víc. Bez nich nešířilo by se světem světlo dobra. Myslel to Ježíšek takhle? Kaddáfí se sice vzdal svých ničivých programů, ale předtím nechal vyhazovat do povětří civilní letadla plná nevinných lidí Možná je dobré pár poustevníků mít. Lidé si jich váží a oceňují jejich kořínky i jejich boží slovo. Nákupní vozíky však oceňují víc. Bez nich nešířilo by se světem světlo dobra. Myslel to Ježíšek takhle?