Na vládu s kosou a cepem
Parlament schválil rozpočet, což je v životě země bezvýznamná událost. Všichni mohou být spokojeni. Špidlova vláda si vypůjčí rekordních sto patnáct miliard a rozdá je lidem. Ve skutečnosti si vypůjčí ještě o pár desítek miliard víc a také je rozdá. Lidé budou rádi, že tolik dostali. Vláda, která by jim nic nedala, by se potázala se zlou. Vzpomeňme si na volby a na Špidlovy předvolební sliby. Nerozdává sice všechno, co slíbil, ale alespoň něco ano. Bylo by absurdní, aby socialistická vláda neměla rozpočet s mamutím schodkem. Vždyť jej voliči chtěli a Špidla jej sliboval. Proto ho taky volili. Tož tu je ten schodek. Ostatní strany koalice ho neslibovaly, ale jsou ve vládě, a to jako každá legrace něco stojí. Schodkový rozpočet je obyčejná korupce. Vláda podplácí voliče. Zařizuje jim, aby žili nad poměry. Voliči si tu korupci zaplatí sami. Vládu to nic nestojí, jen trochu medu a slov o solidaritě. Celá tato efektní samokorupce je založena na zajímavém jevu: odliv peněz z kapes voličů je méně viditelný než příliv od vlády zpět. Každý se raduje, kolik vládě uškubl, málokdo si spočítá, kolik mu uškubla vláda. Pro vládu je to důležité. Čím víc vezme a zas rozdělí, tím má větší moc. V tužbách voličů je rozpor: chtějí dávky, ale nechtějí nic dát. Vláda jim situaci ulehčuje. Řada daní, berní a jiné kořisti je očím poplatníků skrytá. Občané dělají všechno pro to, aby sami nic nedali. Mají argument: I tak nám berou moc! Ale v tom, co sami chtějí od vlády, neznají meze. Každá dávka je malá. Občané věří, že mají právo dostat víc. Často se svých domnělých nároků domáhají vydíráním. Stávkou. Říkají: Seberte lidem víc, abyste nám víc mohli dát. Nebo si na to půjčte. Vtip je v tom, že si každý stávkující myslí, že "dát" mají ti druzí. Jako když se staví dálnice: každý ji chce, ale na území souseda. Doma ne. Směšným příkladem je stavební spoření. Vláda dává střadatelům ročně několik tisíc, které vezme všem. Ale spoření mají krom hlupáků už všichni. Jaký to celé má smysl? Smyslem je toto: vláda se chce jevit jako mocipán-dobroděj. Lidé, protože jsou chamtiví a nesoustředění, to milují. Křičet, že Špidla zadlužuje naše děti, je směšné. Vždyť si to zadlužení všichni přejí. Tahat z vlády peníze je právo občanů. Kdo by se vzepřel, toho lid povalí. Vládu, která by začala šetřit, povalil by lid také. Od korupce voličů proto neustoupí žádná vláda. V začarovaném kruhu dluhů a rozdávání se budeme točit donekonečna. Lidé budou volit ty, kteří slíbí rozhazování, a porážet vlády, které zvýší daně. Dnes se na daních bere skoro padesát procent příjmů. Je to paradoxně podobná částka, jakou odváděli sedláci v sedmnáctém století. Pro toho, kdo myslí rychle: šel by dnes někdo kvůli daním na vládu s kosou a cepem? Co by mu řekl Špidla? Člověče, ty nejsi solidární s potřebnými? Odlož kosu a zaplať. Já nejsem feudál. Tvůj peníz určím na dobrý účel. Schodkový rozpočet je obyčejná korupce. Vláda podplácí voliče. Zařizuje jim, aby žili nad poměry. Voliči si tu korupci zaplatí sami. Vládu to nic nestojí, jen trochu medu a slov o solidaritě.