Nechte Hoffmanna odletět
Hoffmannův obhájce požádal soud o odklad nástupu trestu ze zdravotních důvodů. Hoffmanna odsoudili na čtyři roky za to, že zastavil v srpnové okupační noci vysílání rozhlasu, aby se lidé nedozvěděli, že proti ruské okupaci je i Dubčekovo komunistické politbyro. Soud však byl toho názoru, že politbyro bylo legálním orgánem československého státu. Přísně vzato, i tento názor soudu by měl být trestný. Na komunistické vládě nebylo legální nic. Politická strana, součást vládní koalice, která dala po únoru 1948 zatknout řadu koaličních poslanců, politických partnerů a občanů, která rozpoutala teror a uchvátila moc za podpory cizího státu, nemůže být legální. To by pak musel být legální i německý protektorát. Hoffmann politické byro neposlechl, dostal trest. Jiní je také neposlechli, dostali trest už tehdy a pak jsme je rehabilitovali. Dnes platí: neposlouchat komunistické pány byl čestný a statečný čin. Kuriozita: Hoffmanna za to odsoudil demokratický soud. Toto dokazuje, že o právo se u nás skutečně nikdo nestará. Jednou zavřou Husáka, jindy zavře někoho Husák. Demokrati řeknou, bylo to podle platných zákonů. Možná byl podle platných zákonů i koncentrák. Dokud se tváříme, že komunistické právo bylo právem, že platilo a že je i dnes respektujeme, budeme svůj život naplňovat absurditami, které zesměšňují i dnešní právo. Havel neposlechl komunisty - komunisté ho dali do vězení. Hoffmann neposlechl komunisty, má jít do vězení až teď. Ve skutečnosti nebýt tzv. právníků, není Hoffmannova kauza nijak složitá. Byl to spojenec okupantů, sloužil Rusům, kteří nás přepadli. Krom těch nejhorších komunistů nikdo nemůže pochybovat o tom, že si dosti značný trest zaslouží. Tuto jasnou věc právníci nejsou schopni vyjádřit. K čemu je takové právo? Hoffmann dostal trest, který mu o třetinu snížili na základě Havlovy amnestie z roku 1990. To je další kuriozita. Havel skutečně chtěl amnestovat tu nejhorší špínu z roku 1968? To už v roce 1990 věděl, že za třináct let bude stařec Hoffmann odsouzen komicky za "porušování pravomoci úředního činitele", jako by to nebyl celostátní ničema, nýbrž nějaký okresní úplatkář, a pro celkovou nesmyslnost toho rozsudku mu už předem snížil trest? Bylo jen jedno panství - komunistické z Moskvy. Komunisté jiné neuznávali - nemohli žádný stát zradit. I Dubček byl povážlivě lhostejný k vlastnímu státu. Rusové sem vtrhli a on řekl: To udělali mně! Nevšiml si, že to udělali naší zemi, nám - i jeho přičiněním. Komunisté vším, co nebylo z nich, pohrdali. Mohli zradit jen Moskvu. To Hoffmann neudělal. Podle tehdejších zákonů je nevinný. Stejně jako je nevinný Himmler. Advokát chce pro Hoffmanna pardon. Má ho mít. Hoffmann je starý, nemocný, a třebaže jeho svět nic nepardonoval, on pardon dostat má. Má ho však dostat ne jako obyčejný ouřada, který zneužil pravomoci, nýbrž jako - zrádce. Zrádce podle zákonů, které platily před komunismem a platí teď. Demokracie je nóbl, má nechat starce odletět. Její noblesou je, že ví, proč trestá, a že trest může z lidských důvodů nechat plavat. Někdy nemusí hltat ničemy. Její bídou je, že vlastně neví, proč trestala. Hoffmanna budou jednou rehabilitovat. Žádný mrťafa zneužívající úřední pravomoci to nebyl. Byl to zrádce. A za to ho nikdo netrestal.