Opilý strm. Jan F. a dvacet dnů prostého vězení
Zapomeňme
na chvíli na trápení s volbou prezidenta. Před očima máme pozoruhodný dokument ze života Státní bezpečnosti. 24. května 1952 potrestal štábní kapitán Matoušek dvaceti dny prostého vězení strážmistra Jana F. za hrubé porušení služebních povinností, kterého se dopustil tím, že při eskortě vězně zašel strážmistr s vězněm do hostince, kde si přivodil podnapilost, půjčil vězni své civilní šaty a vydával jej za důstojníka StB. Následkem opilosti neprováděl střežení vězně, nýbrž naopak, vězeň dával pozor na strážmistra, aby mu nebyla odcizena služební zbraň, kterou strážmistr odložil při jízdě vlakem, když spal. Než usnul, napadl na veřejném místě dělníka a ztratil služební průkaz StB. Po odpykání trestu byl nešťastný strážmistr propuštěn ze Sboru národní bezpečnosti. Příhody vězňů, kteří střeží své opilé věznitele, jsou oblíbeným námětem humoristické literatury. I slavný Švejk je prožil - dokonce třikrát. Jednou nesl opilé vojenské eskortě pušky, podruhé táhl opilého strážníka v železech. Potřetí mu do cely vlezl opilý vojenský kněz-žrout, patrně člen tehdejší KDU-ČSL. Příhoda strážmistra F. se odehrávala v roce 1952. To je na ní výjimečné. V tom roce se kolo komunistického vraždění lidí točilo na plné obrátky. Ze známých osobností už komunisté zavraždili například generála Píku či poslankyni Horákovou. Věznice a mučírny byly nacpané k prasknutí. Farář Toufar už byl umučen. Pisatel této stati byl tehdy maličký chlapec, ale tísnivý strach, který na všem ležel, si pamatuje dodnes. V rozhlase se Slánský a spol. udávali, že jsou gauneři, což v prostředí malého chlapce věděl každý, leč divné bylo proč se udávají sami od sebe a s prolhanými důkazy. Lidé šli do vězení z nejrůznějších, často nesmírně malicherných příčin. Nebo zcela bezdůvodně. Komunistické bestie už se v té době vrhaly i na svá vlastní hrdla. Svými šťastnějšími druhy pozatýkaná komunistická věrchuška měla šibenici na dosah ruky. Slánský dal zatknout ničemu Švába, Šváb předtím zatýkal generála Reicina nebo naopak, všude šplíchala krev. Vrazi oběsili partu vrahů v prosinci. V této atmosféře se náš obyčejný strážmistr opil a nechal se vodit vězněm, kterého měl eskortovat. Většina těch, které komunisté zabili, spáchala stokrát méně než náš strážmistr. Za to nic zaplatily stovky lidí smrtí. Opilý strážmistr dostal dvacet dní prostého vězení. Ale vysmekl se už navždy té vrahounské bandě, která se jmenovala Státní bezpečnost. Možná, že si dalších třicet devět let říkal: Alkohol budiž veleben, jak šťastně to se mnou dopadlo. Osud strážmistra mohl být hrůzný. Neopít se včas, mohli jej zatáhnout do dalších zločinů. Naplánováno jich měli dost a tyto plány plnili. Co by za to jiní tehdy dali - vysmeknout se z klepet zločinu jedním opilstvím! Bůh, zdá se, opilce miluje. Ale nebuďme tak důvěřiví: dvacet dní vězení za tak strašný zločin? To je podivně malý trest. Nevinný podivín Záviš Kalandra dostal za nic provaz. Strážmistr měl za opilství dostat sto provazů. Co asi za tím mohlo být? Měl eskortovaný vězeň sednout na nějakou vějičku? Předstíral strážmistr opilství, aby někoho nalákal? Či měl být tím opilstvím „vyslán“ do jiného prostředí dělat fízla? Už se to nedozvíme. Čas všechny ty obludné děje zastřel. Leda by ještě kdesi žil nešťastný strm. Jan F. a ozval se nám. Dozvěděli bychom se, jak to vše opravdu bylo a jak to běželo dál. Byl ten muž čtyřicet let šťastný, že se jednou výhodně opil, nebo jej mrzelo, že už kvůli nešťastnému alkoholu není zaměstnán u vrahounů?A ještě douška na konec. Tento kuriózní rozkaz z roku 1952 považovala Česká republika do 1. 4. 1999 za „tajný“. Udělejme troufalou poznámku. Všechna ta tajemství, která má Česká republika úředně v patách, skládají se z podobných kuriozit. České dějiny jednou větou: opil se, ztratil průkaz a bolela jej hlava.
DŮKAZ
REPRO: ARCHIV AUTORA