Proces
Glosa
Kdo se chce vzdělat v praktikách absurdního dramatu, může se pustit do studia českého soudnictví. Dozví se o věci víc než četbou anglických či francouzských dramatiků. Tři postavy z Jugoslávie (bývalé) vyloupily dvacet vil. K soudu včera přišly jen dvě. Třetí šla místo k soudu do nemocnice, kde řekla, že měla v noci srdeční kolaps. Když měl soud začít, neměli lékaři ještě žádné výsledky vyšetření. Soud si nepochutnal ani na zbývajících dvou. Jeden přišel bez advokáta, který šel na ortopedickou operaci. Druhý bandita sice obhájce měl, ale nebyl jeho - zastupoval sestru, původní obhájkyni. S tím bandita nesouhlasil. Chtěl tu sestru. Soud tedy odročil jednání na květen a banditi šli domů. V mezičase zase mohou vyloupit pár vil. V květnu jednomu opuchne chodidlo, druhý dostane rakovinu, která později splaskne, a místo advokáta přijde sestřenice. Soud se vůbec neměl konat. Šlo o zbytečně vyhozené peníze. Předtím se nemělo konat ani žádné vyšetřování - zbytečně mařený čas policistů a finančních prostředků nás všech. Všechny tři postavy by naopak měly dostat diplom, že vůbec někdy k soudu přijdou. Chodit - to už je velký pokrok. Postava zavilá by vůbec nepřišla a pak si, soude, suď! V druhém dějství by měl soud přikročit k potrestání poškozených. Opřeme se o Franze Kafku: majitelé vykradených domů by měli být podříznuti za městem jako podsvinčata. V čem je jejich vina? Kdyby nebylo domů, nebylo by zlodějů. To uzná každý. Je to velká absurdní metafora zločinu: Za zločin mohou oběti. Kdyby nebylo obětí, nebylo by zločinců. Vyhlaďme oběti a bude pokoj. Z de mají orgány činné v trestním řízení velké pole působnosti: zemí se stále ještě potlouká ohromné množství nepotrestaných, a dokonce i neodhalených obětí! Vyhubme je. Absurdní divadlo není mrtvo!