Zpěvy poražených laskají
Máme prý na krku novou fašisticko-komunistickou koalici: ODS KSČM, Zemanovu hrstku a Kalouska. (Chudák, proč právě on?) Je to novější varianta opoziční smlouvy, kterou jsme měli na krku minule. Účelem té koalice zla je vysvětlit porážku v prezidentských volbách a varovat před nástupem nesvobody. Kdo se však v politice k těmto těšínským jablkům přichýlí, dělá chybu. Poražení mají v Čechách od nepaměti nepěkný zvyk: místo aby zpytovali sebe, hanobí raději cizí vítězství, když už jim uniklo. Rytířského v tom není nic, chrapounského hodně. Je to zničující: zapleteni v kombinování vítězových ničemností zapomínají na to nejpodstatnější - že do politiky musí nosit své vlastní ideje, plány, témata a cíle. Problémem poražených není, co dělal vítěz, nýbrž co dělali oni. Proč prohráli, jaké měli chyby, jak příště vyhrát. Přirovnávat Klause k Husákovi je sice možné, ale neproduktivní. Vytvářet krkolomnou koalici komunistů, ODS a toho nešťastného Kalouska není nutné. Krach vládní koalice se dá vysvětlit i jednodušším způsobem: chybami vládní koalice, jejichž rozsah je v případě této prezidentské volby unikátní i na české poměry. Takové umělé prefabrikáty lehce zaslepí oči - i když se tisíckrát omele spojenectví ODS a KSČM, politika na to nehledí, pracuje dál svou reálnou cestou, v korytě zájmů, které pak osleplý poraženec nevidí a necítí. Tak umřela Unie svobody v bitvě s opoziční smlouvou. Politická strana nepřežije s jedním tématem, i kdyby si stokrát myslela, že je světoborné. Místo vymýšlení koalic zla měla by vládní koalice konečně uvidět realisticky, že prohrála předem vyhraný boj vlastní rukou, protože nabízela do voleb kandidáty, kteří povětšinou měli jedinou kvalitu: že spadli z měsíce. Pokud Špidla neodhadl, že zvolení jeho koní je zcela nerealistické, je politicky slepý, nemá v politice co dělat, a když jej brzy vyšoupnou, nebude to žádný div. Mezi vládními kandidáty byli jistě lidé ctihodní, vzdělaní a ušlechtilí, ale snad krom Pitharta nadaní zničující kvalitou: že prezidentem může být kdokoliv a stejně dobře by jej z tisíců podobně ušlechtilých vybral i los. To zvolilo Klause víc než celí komunisté. Na Špidlův debakl se můžeme dívat i nepoliticky: poslanci všech politických stran na jeho teorii libovolného prezidenta nepřistoupili a úřad prezidenta neobsadili podle Špidlovy nahodilé fantazie. Fašisticko-rudý blok plus Kalouska teď budeme mít delší dobu na krku. To politiku opět nesmírně zatěžká, ztriviální a jako každý boj s fikcí ublíží nejen nám všem, ale i provozovatelům těch žalozpěvů. Co potřebujeme od politiky, půjde zase do kytek. Bojovníkům se stíny oslepnou oči. Například: Grebeníček není partner ODS. Reálná kořist a zisk této kuny je mezi socialisty. Vidí to někdo? Kreslit vítěze v barvách ničemů přináší útěchu. Vždyť my jsme ani nemohli vyhrát - mezi takovými lumpy. Zpěvy poražených laskají. Být slepý je politický dar. Jenže smrtonosný.