Na lovu
Fejeton
Irácká válka je plná přitažlivých paradoxů. Jednou musí napadnout každého: Kdo je úspěšnější lovec? Američtí vojáci v Iráku, nebo čeští myslivci? Odpověď není těžká. Čeští myslivci! Postříleli už víc lidí, než bylo v Iráku padlých. Když porovnáme množství myslivců s velikostí armády USA v Iráku a přepočítáme padlé myslivce a vojáky na společného jmenovatele, čeští myslivci vedou i v absolutních číslech. Mají ve svých řadách víc padlých než Američané. Kdyby úkol porazit Saddáma Husajna spočíval na bedrech českých myslivců, dočkali bychom se války neobyčejně krvavé a plné smrtelných zásahů do vlastních řad. Nezapomínejme, že čeští lovci střílí především po sobě - což vidí ráda zejména zvěř. Tažení na Bagdád je složitá operace - čeští myslivci by při ní mohli vybít české myslivce do posledního fořta. Všichni, kdo předpovídali krvavý a vleklý průběh iráckého tažení, měli na mysli právě zkušenosti z českých honů. Strašlivá kanonáda, kvičení postřelených lovců, skotačení zvěře a hubený výsledek. Když ale porovnáme kořist, jsou na tom lépe Američané. Čeští myslivci se po honu mohou chlubit několika rozstřílenými zajíci, přejetou srnou a odstřeleným pokladníkem mysliveckého sdružení, kterého však nelze ke kořisti započítávat, i když se to často chybně dělá. Kořist Američanů je obrovská - když jde o hon na lidi, neříká se jí ulovená zvěř ani kořist, nýbrž zajatci a padlí. Nikdo netouží po krvi. Ani čeští myslivci. I ty irácká válka rozděluje. Ovšem ne příliš - krve bylo na velké vášně málo. Většina je mírotvorná - chtěli by Irák porazit řečmi a vyjednáváním, případně Saddáma zachovat, protože se jim líbí, zatímco USA ne, protože je tam málo svobody. Je také válkychtivá proamerická menšina. Obě fronty se zajímavě rozdělily: humanista a evropejský člověčenec Havel je pro americkou válku, zatímco konzervativec a amerikánský pragmatik Klaus je proti. Všichni Havlovi lidé dál trvají na míru, vyjednávání a dobrém slově. Havla však - chválí. Klausovi lidé válku podporují s havlovským zápalem. A Klause - chválí. Jsou to dvě zajímavé party: každá má v čele jakoby předáka z druhého tábora. A nevadí to! Jak se havlovci ohánějí Klausovými mírovými větami, tak stojí klausovci za bojovným Havlem. Pozice obou part jsou pevnější než nějaký názor předáka. Jsme proti válce, volá Havlův duchovní lid. Havel: Já ne! Chci válku! Vivat Havel, odpoví jeho lid. Klaus na tom není lépe. Pošlete vojáky, zbraně, tanky, skandují jeho davy. Klaus odpovídá: Ať je hned v Iráku mír! Sláva Klausovi, volají davy pod okny. Myslivci jsou rozptýleni v obou táborech. Vědí své. Co záleží na řečech? Hlavní je přivřít oči a pal! Však on už někdo padne. Saddám, fořt, kanec, Amerikánec.