Strašná je česká spravedlnost
Marie Benešová, nejvyšší státní zástupkyně, si stěžuje novinářům, že boj s korupcí vázne. Situace je čím dál horší. Státní zástupce dá čtyři pokyny policii, ta nehne prstem. Stížnost jde ke Grossovi. Ten uzná, že je oprávněná - a půl roku nic. Druhý půlrok - zas nic. Soudy léta nanařídí řešit zažalované kauzy, ačkoliv už dostaly i počítačovou techniku. Za Rychetského byl kdysi jeden poprask, toť vše. Žaloba z roku 1999 je v roce 2003 bez jediného úkonu. (Čti: v šuplíku.) Ekonomické kauzy soudci ne vždy umějí. V policii probíhá nesmyslná reorganizace, která ničí jakžtakž vycvičené vyšetřovací týmy. Vyšetřování se rozpadá. Ministr Rychetský chtěl doladit soudce, ale nebyl čas. Tato vláda se nestihla pořádně rozjet a od počátku má smůlu. Prezident Havel, když se loučil s Benešovou, vyslovil obavy, co bude dál. Marie Benešová zásobuje veřejnost strašlivým vyprávěním o poměrech v oblastech zabývajících se u nás spravedlností. Jsou hrůzné. Benešová o nich vypráví s odstupem, nezaujatě - jako bychom to vyprávěli my, kteří sice stejně jako celá veřejnost známe vyprávění ještě hrůznější, než má Benešová, ale za poměry odpovědni nejsme. Ona však ano. Co udělala pro zlepšení? Stěžovala si Rychetskému i Grossovi. Má obavy, že odborní policisté, kteří odešli do civilu, přejdou na druhou stranu - na stranu zločinu. Jejich odchodem se leccos bortí. Snadnost, s níž Benešová očekává, že se policisté přidají ke zločinu, je děsivá. Stejně děsivé je její přesvědčení, že za to všechno může Klaus. Vyzval nedávno, že je třeba zapomenout na to, co bylo v posledních deseti letech, a jít dál. Benešová myslí, že se toho vyšetřovatelé chytí, protože "nemají jistotu, zda ten vedoucí se za ně postaví". Mají pocit, že jsou v tom sami. Proč někoho honit, když soudy nesoudí a policie nekoná? Benešová si je jista, že česká policie se skládá z bab, které se zachvějí nad jednou větičkou politika - navíc Klaus ve své poznámce nemyslel, že se mají přestat stíhat zločinci a vyšetřovat zločiny. Mluvil o politické interpretaci devadesátých let, o niž se vede destruktivní politický boj. O lidech ve "spravedlnosti" má strašlivé mínění. O policisty, kteří odejdou ze služby, se bez rozpaků strachuje, že se přidají ke zločincům. O těch, co zůstali, říká, že se ohnou před každým slovem politiků. Jednou před Zemanem s nesmyslnou kampaní Čisté ruce, která nakonec zavřela hlavně jeho vlastního ministra, podruhé před prezidentem, který podle Benešové žádá zapomenout a zločince vůbec netrestat. I tuto nehoráznost "z úst prezidenta" přijímá Benešová lehce, mimochodem. Kde je její protest proti něčemu tak nepřístojnému - z úst prezidenta notabene? Nu nikde, však to prezident také neřekl. Paní Benešové je třeba připomenout, co asi přehlédla: její (sympaticky) ostrá kritika české spravedlnosti je kritikou především její vlastní práce. K té kritice by měla připojit extra separát: co ona s tím? Jaké kroky, kam, kdy? S jakým výsledkem? Je to podivné: nejvyšší státní zástupkyně podává veřejnosti velmi černý (patrně ještě málo černý) obraz naší spravedlnosti a nedá k tomu stejně silný a přesvědčivý výčet svého boje za jeho zlepšení. Nebo trpí českým neduhem, kdy se kritika považuje už za řízení? Co je však nejpodivuhodnější: nad celou tou říší rozpadu trůní sympatický a nejpopulárnější politik - Standa Gross. Jeho resort je v dezolátním stavu. Nevadí. On sám má jedinou dovednost pro veřejnost: umí se počochnit před kamerami. Pro politický svět má druhou dovednost: patrně je to mistr tahů. Brzy se dočkáme, že se stane pánem ČSSD. Tou dobou však už z ministerstva vnitra, z bezpečnostních resortů, z policie atd. bude jen kámen na kameni. Nevadí. Předseda vlády Gross nás počochní a pojede se dál. Kde tou dobou bude konec Marie Benešové, ví jen ona.