Výstřel
Poslyšte chmurný příběh: Zloděj šel krást. Majitel jej přistihl. Zloděj skočil do auta a ujížděl. Majitel jej zastřelil brokovnicí. Zloděj je mrtev a majitel má na krku žalobu pro vraždu. Navždy si už bude pamatovat, že zloději se nemají odstřelovat brokovnicí. Zloděj si zas bude pamatovat, že když jde krást, může se mu něco zlého stát. To poučení už mu není k ničemu, nežije více. Naživu jsou ostatní zloději. Když pana vraha-majitele zavřou málo, mohou si žijící zloději oprávněně pomyslet, hoši, jde do tuhého. Chlap jednoho z nás zastřelil a skoro mu to prošlo. Takové pomyšlení činí z krádeže téma závažnější. Přímo filozofické. Jdeš krást a oni tě napálí brokovnicí. Brr. Když pana vraha soud odsoudí hodně, zlodějům se uleví. Zasolili mu, hoši, řeknou si, jde se na věc, teď už si nikdo netroufne prásknout do nás z brokovnice. Krvavý příběh má další rozměr: co je ukradený předmět proti lidskému životu? Otázka staví hamižnost předmětářů proti vzletu duší, které zvažují, že život člověka je dar instituce sice neviditelné, ale hlavní. Praktici naopak namítnou, že střílet zloděje je snadno zneužitelné: co když se krádež jen tak narafičí, aby se zastřela původní vražda? Námitka hlavní: když naráz vypálíme po všech zlodějích této země, zůstane na zemi v tratolišti veškerý národ. Střelci i oběti.