Vláda by už měla padnout
Špidlova vláda by udělala nejlépe pro sebe i pro nás, kdyby svých nynějších reformních pokusů zanechala a raději padla. Ale takovou vládu ještě nikdo neviděl, aby padla sama od sebe, Špidla by mohl mít originální prvenství. Dnešní reformu veřejných financí ČSSD voličům v předvolební kampani nenabízela. Nabízela vějíř státních darů. To strany dělávají, že o méně populárních záměrech se před volbami příliš nezmiňují. Socialisté si však svým mamutím slibometem vycvičili rozsáhlé vrstvy příznivců, kteří se nyní budou socialistických slibů a jiných vládních pamlsků domáhat bez ohledu na jejich fantasmagorickou povahu. Špidla se může stokrát křižovat, že dnes navržené reformy jsou nutné, nezbytné a prospěšné. Jeho voličům zní v uších lepší hudba: Vládo, dej za mimino padesát tisíc. To je velká příležitost pro komunisty: převezmou Špidlovu klientelu a sliby mohou ještě přitvrdit, dobře vědí, že je plnit nebudou. ČSSD padá do jámy, kterou jí vykopal předvolební pitvora Socánek. Je možné, že roli hlavního sociálního pištce přeberou komunisté. Když se však Špidla k reformě otočí zády a podrží se předvolebních slibů, spadne mu to na hlavu všechno. To dobře ví. Je to neveselý pohled, když se o reformu pokouší síla, jejíž duch je odjakživa napřen opačným směrem. Nic není socialistům tak cizí, jako oškubávání veřejných rozpočtů, snižování státních výdajů, omezování státního angažmá v osudech jednotlivců a vynalézání úspor. Socialisté jsou živi z opačného hesla: problém řeší stát, poplatník to platí. Reforma je nesoudržný konglomerát toho, co je schopno projít jejich dnešním hrdlem. Lehce se může stát, že nevýhody reforem na nás dopadnou rychle, zatímco očekávané blaho se rozplyne v chaotičnosti přijatých opatření. Podstata této reformy nevězí v podpoře hospodářské aktivity lidí, nýbrž v jejich zvýšeném odírání. I to málo, co reforma má, bude pro mnohé poslance ČSSD moc. Reformu ještě oškubou. Vládních sto jedna hlasů by na její protlačení stačit mohlo, ale jen při velké soudržnosti ČSSD. Spolu s KSČM jsou socialisté hlavními odpůrci své vlastní reformy a sami jí nejvíc ublíží. Od opozice vláda pomoc nedostane. Komunisté nechtějí reformu žádnou, ODS razantnější. Lidé se často utěšují, že reforma alespoň začíná, alespoň její první kroky, že stejně nic nejde naráz, že později se přidá, že to je všechno lepší než dosavadní vládní nečinnost. Je to útěcha trpká - a rána české namyšlenosti - když Čech pohlédne na nynější reformy slovenského bratra. Špidlova vláda je v mizerné pozici. Bez reforem to nejde, reformy v hloubi duše nechce a ani jim ve svém světě přídělů a záborů moc nerozumí. Bez podněcování aktivit lidí se vpřed nehne. Aktivní prostředí nevytváří, zavaluje nás byrokracií, dozorem a výběrčími berní. Kdyby vláda padla, ulevilo by se jí. Ale zas by se přitížilo dnešní pravici. Skutečně by měla odvahu převzít firmu a jít k modernizaci alespoň se slovenskou razancí? Zatím na to nevypadá. Pak je tu otázka, co tedy s námi bude?