Volební právo dětí není žert
Léta už trpím představou, že Češi nemají mít žádný stát. Česká země je jen semeništěm bláznů, kteří plodí blázniviny, a z těch stát neuděláte. Proto Češi rádi žijí v područí. Na cizí pány se lépe nadává než na vlastní. Někdy se vzhůru vyšvihne i Čech. To je pak mela.
Lidovce Svobodu a Kvapila napadlo, že volební právo mají mít i děti, protože i děti jsou plnohodnotnými členy společnosti, a že za ty děti hlas do urny vhodí jejich rodiče. Ponechme stranou, že lidovci asi sledují záchranu vlastní strany, protože si chybně myslí, že lidoveckých dětí je nejvíc. Mnohem víc dětí mívají Romové. Ti zpravidla lidovce nevolí. Statistika bohužel nesleduje, kteří voliči se rozmnožují nejvíce, takže se lidovci rozhodují jen na základě víry. Může být, že nejvíce se rozmnožují komunisté, protože jsou nejvíc doma, nebo mladé rodiny z ODS, protože jsou podnikavé. Vtipálek by ještě napsal, že Svoboda s Kvapilem mají hodně dětí, protože jsou málo doma. Pořád poletují v politice, to je pak hned.
Dívejme se na problém nikoliv z hlediska lidovců, nýbrž z hlediska státu. Myšlenka je to nedůsledná. Přehlíží volební právo zesnulých členů rodin a těch členů, kteří se ke dni voleb ještě nenarodili. Že duše zesnulých jsou plnohodnotnými členy společnosti stejně jako duše dětí, měli by uznat zejména lidovci, pro něž duše člověka je běžným artiklem. Výhody jsou nasnadě: ve volbách by se projevil rozum předků a svěží invence dosud nenarozených. Je nasnadě, že dosud nenarození a zesnulí by měli také právo vstupovat do politických stran. Často se to v ČSSD děje už dnes.
Důležité je, aby ty mrtvé duše byly také trestně odpovědné. Stíhat nenarozené zločince by mělo výhodu: dočkali by se rozsudku ještě za svého života. Stíhání mrtvých duší se s úspěchem praktikuje už dnes: čeká se, až se zločinci v ty duše promění. Pak přijdou rozsudky.
Svoboda s Kvapilem, jako lidovci často, předbíhají vývoj. Mají se svým návrhem potíže. Lidé je nepochopí. Ale když to půjde dobře, ještě za jejich života se tato země změní v úplný blbinec. Pak se dočkají uznání a jejich státní nápady vejdou plně do života.
Dosti však nemotorného humoru a ironie. Lidovci se na poslední chvíli vzpamatovali a Kvapilovi se Svobodou v šíření této kuriózní ideje prozatím zamezili. Oba státníci ji berou vážně. Jeden je dokonce ministrem zahraničí - co dalšího asi v jeho lbi dlí? Se svými kocourkovskými idejemi se cítí jako průkopníci. Kocourkovští však chytali do pytlů světlo a nosili je domů. Svoboda s Kvapilem pytlují tmu.
Potřebujete zlepšit stát? Vysypte tmu z pytlů. A je to.