Z thajského kriminálu domů
Nejvyšší soud uznal thajské rozsudky, takže se dva naši zločinci věznění v Thajsku mohou vrátit domů do českého kriminálu. To je dobrá zpráva. Proč je dobrá? Protože výše jejich thajských trestů za pašování drog se u nás všeobecně považuje za nepřiměřeně krutou. Nasaďte svou spravedlnost na případ postpubertálního darebáka, který ze ziskuchtivosti pašuje drogy, a přidělte mu trest vězení ve výši půl století. S tím se vaše střízlivá spravedlnost nesrovná. Thajská ano. Thajská spravedlnost však požaduje, aby naše země jejich tresty uznala - to je podmínka vydání. Umožňuje však, aby oba zločince postihla milost hlavy státu. Z toho se u nás už kombinuje, že si oba chlapci doma odsedí zbytek do výše našeho trestu, pak jim dá prezident milost. Ale do prezidentských hlav nevidíme, a zda to Václav Klaus udělá, nebo ne, můžeme se jen dohadovat. Odpovídá to však našemu domácímu smyslu pro spravedlnost. Proč by dva naši lidé měli trpět mnohem víc jen proto, že svůj zločin nespáchali doma, nýbrž v cizině. Dá se také kombinovat, kolika letům českého vězení se rovná jeden v Thajsku odsezený rok. Případ je však zajímavý i z domácího hlediska: rozkmit mezi thajskou padesátiletou sazbou a naším smyslem pro spravedlnost najdeme často i doma: někdo ukradne peníze a dostane u českého soudu víc let než ten, kdo bestiálně zabil, například. Je víc zpronevěřený milion, nebo život člověka? U thajských zločinců se asi shodneme všichni: půl století vězení je nepřiměřené tomu zločinu! Ale ani u mnoha rozsudků českých soudů shodu nenajdeme. Nejčastější námitka připomíná duchovní svět páté B: proč mě trestáte, když Novák udělal beztrestně nejen totéž, ale něco ještě o chlup horšího? Starý Grebeníček se léta vyhýbá soudu, jiného odsoudí raz dva. Jednou je náš soud ostrý jako břitva, jindy ospalý. I mezi dvěma českými rozsudky je často vzdálenost jako z Thajska do Prahy.