Bobošíková a svoboda
Glosy
Novinářka Bobošíková neporušila zákon, a proto nemůže být stíhána či prověřována, oznámilo Nejvyšší státní zastupitelství. Trapný případ skončil. Zůstala po něm tři témata.
1. Jak to, že nižší zastupitelé a policie půl roku konali a nerozpoznali nicotnost obvinění, která je patrná i laikovi. Jsou tak málo kvalifikovaní? Šli po Bobošíkové?
2. Všichni věděli, že tak hloupý případ nestojí za protest. Mnozí mysleli, že si Bobošíková potíže zaslouží, protože má špatné názory. Klasické "nesouhlasím s vámi, ale budu se bít za vaše právo svobodně mluvit" u nás platí jen v případě, když je ta mluva sympatická. Nesympatický názor má být potrestán. Někteří to Bobošíkové přáli, protože i jim se křivdilo a nikdo, například já, se jich nezastal. Nu, nemám oči všude.
3. Nejvyšší státní zástupkyně má názor, že kriminalizace novinářů je nesmyslná. Problém lze prý řešit jinak, například přes Syndikát novinářů. Ústava však nezná pojem novinář. Zná občany. Ti všichni mají svobodu slova. Stejnou. Její kriminalizace, novinář nenovinář, není nesmyslná, nýbrž protiústavní.