ČT v. Klaus
Česká televize nevyhověla prezidentovi, když chtěl vystoupit po vyhlášení výsledků referenda. Vysvětluje, že mu nabídla jiné formáty a časy, které zas nevyhovovaly jemu. ČT má právo vystoupení prezidenta natočit a odvysílat nebo nenatočit a nevysílat. Žádný zákon o tom není. Satirik by řekl, že leda podle zákona o ČT má televize prezidentovi vystoupení jednou umožnit, podruhé neumožnit. Jen tak lze docílit kýžené "vyváženosti", protože dva prezidenty, kteří by se střídali, nemáme. Nejde však o zákony. Ve svých padesátiletých dějinách ČT ještě nikdy vystoupení prezidenta neodmítla. Zpočátku, tj. skoro čtyřicet let, by za to někoho zavřeli, ve zbytku svobodných let to nikoho nenapadlo. Prezident je prezident, když chce mluvit, má. Je zbytečné rozmotávat výmluvy či vysvětlování typu "formát, čas, délka vystoupení", protože všichni včetně lidí z televize vnímáme to rozhodnutí jako politické. Česká televize vstoupila do světa politiky jako samostatný hráč. Je to vstup razantní nejen proto, že je to poprvé, co prezidentovo vystoupení odmítla, ale hlavně proto, že za své nevystoupení byl prezident vzápětí tvrdě kritizován. Kdo žije všelijakými zákulisními teoriemi, řekne si, sehráli to skvěle, jedni ho tam nepustili, druzí jej za to kritizují. Politické války s prezidenty nejsou neobvyklé. Výrazné protivníky měl již Masaryk. Benešova neobliba na straně tehdejší české pravice byla velká. Komunisty přeskočme, nebyli to prezidenti, nýbrž zločinci. Politické boje vedl i Havel. Zejména se svým nynějším nástupcem. Některé strany jej kritizovaly, jiné chválily, řada politiků se jeho jménem ráda zaštiťovala. V jedné chvíli dokonce jmenoval svou vlastní, byť dočasnou vládu. S jinými vládami bojoval. Měl střety s parlamentem. Takový je politický život. Je důležité, aby byl čitelný. Kdo je kdo, kdo co říká, dělá, chce. Bez těchto náležitostí se dělá politika tajná, špatná, proti lidem. ČT přišla s novinkou. Do politiky vstoupila firma. Nevíme, kdo její politiku dělá. Nějaký řadový redaktor? Vyšší úředník? Ředitel? Nebo nějaký kolektivní orgán? Který? Svedla ČT o své politické stanovisko nějaký politický boj uvnitř? Má televize různé frakce, politické směry, nebo trpí jednotou? Hledá na politické scéně spojence, jde vlastní cestou? Jaký má program? Být proti prezidentovi? A co dál? Všechny tyto úvahy jsou samozřejmě komické. Ve skutečnosti to jde s ČT z kopce už mnoho let. Na politiku se dala už kdysi, nabídla své mediální možnosti a spacáky politickému uskupení Čtyřkoalice, považovala za svou povinnost bojovat proti opoziční smlouvě a od těch dob, protože jí to prošlo nejen beztrestně, ale i s ovacemi, politizuje. Politicky je to její politizování bezvýznamné, zato firma upadá: programová nevynalézavost nudí, nevýrazní a často absurdní ředitelé se střídají jak apoštolové na orloji, dluhy rostou. ČT nikdo pořádně neřídí, nemá žádné perspektivy a cíle, krom jediného: pány jsme tu my, přičemž nikdo vlastně neví, kdo to ti "my" jsou. Udělat z ČT skutečně moderní a nápaditou televizi je asi nadlidský úkol. Chabí ředitelé, chaotické rady, nedůsledné zákony. V této houštině se pohybují lidé se svou vlastní politikou. Když se jich zeptáš, co a jak, řeknou: My nejsme. Je jen nezávislá ČT.