Kdo běží...
Souhlasili jsme v referendu se vstupem do EU. Máme všichni ohromnou radost. Hrudi se dmou pýchou. Ze všech stran se ozývá, jsme kabrňáci - toto dokázat! Unaveni tímto výkonem můžeme zase spokojeně zalézt do děr, kde se vypije nejvíce piva na světě. Stejný výkon podali i Litevci, Malťané, kdekdo. Podá někdo z té středovýchodní čeládky výkon opačný - nevstoupí? Asi ne. Vstoupit do EU není nic mimořádného, také to nevyžaduje žádné nadlidské duchovní úsilí. Nadlidské úsilí vyžaduje v EU být. Slavit není co. Jako by se běžec, usazený právě na startu maratonu, pustil do oslav. Že na tom startu je, že může vyběhnout. Rozumný běžec neoslavuje. Je ve střehu, soustředí se na signál, vyráží. Běžec, který jásá, působí podivně. Do hlavy mu stoupá opojení sebou, z příští výhry zve si hudebníky a tanečnice, nápoje tekou proudem, nabízejí se pamlsky. Jediné, co křepčící běžec na startu neudělá, je právě ten start. Nevyběhne. Dřepí, raduje se jak debil, dumá o své dokonalosti: Jsem na startu, a kdo je víc? Víc je každý, kdo vyběhne a běží.