Lokajové, buřiči a referendum
Máme vstoupit? Ano, ale je iluze si myslet, že za nás někdo něco udělá
Pro některé občany je EU anděl, který nás zavede do ráje. Co udělá? Odstraní u nás úplatky, zlepší vymahatelnost práva, rozbije spojení politiky a průmyslu, pozvedne zemědělství, zvýší vzdělanost, sníží daňové nedoplatky a lenochy zvedne z pece: všichni budeme křižovat Evropou za vzděláním a výhodným zaměstnáním. Mezitím u nás doma proběhnou výplaty z eurofondů každému rovnou do kapsy. Kdo se tomuto ráji příčí, měl by být ubit svazkem eurozákonů. A ne-li ubit, alespoň označen za šovinistu či kryptofašistu spojeného se zbytky komunistických rot. Zkrátka - vstup do EU nám prospěje, protože je to pokladna, z níž nám všechno dají. Proč nám to dají? Protože to mají. Naši eurooptimisté připomínají prosebníky k Bohu v Havlíčkově Křtu svatého Vladimíra. Díky EU bude pěkně sucho a bude také pršet. Patrně současně. A za obojí ještě dostaneme zaplaceno. Můžeme se těšit i na zimu, přijde dávka ze sněhu a mlh. EU si můžeme představit jako bujný cecík. Jde o to včas a na dobré pozici se přicucnout. Cyril Svoboda říká, že se nám to sání daří. Pro jiné občany je EU satan. Zaplavil Evropu nesmyslnými předpisy, reguluje kde co, sebral všem svobodu a iniciativu, všude dosadil přiblblého eurokomisaře, který dusí vše živé. Je to satan socialistický: má velký deficit demokracie, v ohromné míře přerozděluje a sytí stále víc hladových úřednických eurokrků. Za sníh a mlhu vybírá berni i v létě. V jeho tlamě se rozpustí vše zvláštní a specificky naše. Kdo eurosatanovi podstrojuje, je nebezpečný modloslužebník, lokaj a zrádce našich specifik. Kritika evropského uniálního molocha přímo vnucuje pocit, že jeho kritici nemluví o EU, ale o ČR. Většina eurovýtek na naši vlast pasuje pěkně. Od byrokracie až po ty dávky a dotace. ČR je královstvím všeho, co oprávněně skeptici vyčítají EU: přebujelé úřednictvo, málo funkční úřady, spleť zákonů a mocné vlivové společnosti s ohromným přerozdělovacím potenciálem. To vše doma máme i bez EU. Anděl a ďábel. Tyto dva české tábory spolu vedou při. Je to typicky česká pře. Lokajové a buřiči. Lokajové věří, že nám někdo něco dá, buřiči bojují proti nepříteli, který nám chce vše sebrat. Oba do svého boje vkládají velkou energii. Ale je to boj nesmyslný, ať už do EU vstoupíme nebo ne, naše problémy s námi budou dál. Žádná EU je neodstraní a neodstraní je ani naše odmítnutí EU. Náš boj o EU nebo proti EU má jednu vůdčí ideu: my nic, my oběti, my obdarovaní, my okradení. V tom jsou si obě strany boje rovny. Věří, že vítězstvím dojde ke zlepšení. Lokaj zámek vychvaluje, že dává milodary, buřič na něj nadává, že olupuje. Oba jsou dole v pazderně a svou energii vkládají do vztahu k zámku. Pobyt v pazderně se tak prodlužuje. Vstoupit do EU či nevstoupit do EU, to je jen událost na cestě. ČR má problémy - známe je a neřešíme - které z ní EU nesejme, nezhorší je, ani nezlepší. Politici na sebe berou roucha beránčí, že buďto zařídí vstup do EU, nebo naopak vstup do EU oddálí. Obě skupiny očekávají potlesk. Náš problém je vnitřnější, je uvnitř nás a bude s námi i v EU i mimo ni. Kdo chce, může si sám zkusmo ten problém načrtnout: jak vypadá náš stát, jak vypadá prostředí, v němž žijeme, jaké jsou naše plány, sny a ctižádosti. Jsme provincie, máme iluze, máme vyšší ambice? Čím jsme směšní, takový zvláštní středoevropský zbytek po bouřlivých dějinách, nebo naopak zajímaví originálové ozáření smolincem, v kotlině mezi horami? O tom se doma moc nemluví. Není náhoda, že se politici tou EU tolik zabývají: nádherně vystihuje věčný spor lokajové - buřiči. Nabízet projekty opravdové modernizace země se nenosí. EU nás pojme i s celou triviálností ČR. Proměnit tuto zem může jen její obyvatelstvo, žádná EU. Jen ti, kdo tu jsou. Poštou nepřijde nic. Proměna se může a nemusí stát s EU i bez EU. Máme tam tedy vstoupit? Určitě ano. Odmítnutí by nebylo projevem emancipovaného suveréna, nýbrž gestem zatrpklého buřiče, který by zámku rád kopl do vrat. Také by se posílil hloupý pocit, že jsme nějak víc mazaní než jiní. Ale nezapomeňme, že ten vstup je bezvýznamná změna. Významné změny - to je průběžný a málo viditelný úkol, který nikdo doma neplní. Každý si řekne: vstoupili jsme a hotovo. To je šance pro provincii: vstupem do EU se všechny modernizační pudy ukojí a bude pokoj. Takže: v nové Evropě stará země. Ovšem pozor: i ta nová Evropa je už stará. Tak šup do ní.