Evropský národ
Rozpouštět národy, to zní zlověstně
David Jan Novotný chce národy rozpustit v Evropské unii, protože národy, píše, toť šílený nápad. Jich rozpuštěním zanikne nacionalismus a všechno to svinstvo, které zplodil. Ale rozpouštět něco v něčem - to zní v Evropě dost zlověstně. Novotný, nepřítel národů, uvažuje právě jako příkladný fanatický nacionalista - extremista. Jen místo ten či onen národ říká: Unie! S povýšeností hodnou zuřivého nacionalisty. Na národy se vzteká s vášní - zas nacionalisty. On si vymyslel, že národy zaniknou, a proto je pronásleduje - a že neodpovídají jeho nálezu a aby se jeho nález stal skutečností. Národ je mu šíleným nápadem. Jako by přednárodní království nebyla stejně šílená, jako by náboženské války nebo války socialistické nebyly stejně šílené jako války nacionální. Je posedlý Evropskou unií jako nějakou svátostí, v jejímž jménu se musí... Dál to známe. Problém nacionalismu není v tom, že má někdo nějakou národnost, nýbrž v netoleranci, v bigotním přecenění vlastního chlíva a v nenávisti k cizotě. Jestli tomu národu říkáte tak či jinak, třebas i evropanství, je jedno: hlavní roli hraje nesvoboda, ne jméno národa. V Novotného bezohledném vzývání EU musí Neevropan vidět xenofobní nacionalistické křepčení obyvatele jednoho bělošského kontinentu, jichž ale je celkem v různých barvách pět. Všelijaké dokazování neexistence či mizení národů je scholastika směšná stejně jako mudrování o andělech na špičce nože. Národy tu přeci jsou, neštěstí nepochází z jejich existence, ale z výše už popsaného: z intolerance, bigotnosti, xenofobie. Rozpouštění národů může napáchat stejně zla jako radikální nacionalismus. Rozpouštění národa skončí rozpouštěním jeho občanů. Bojovat za sjednocenou evropskou národnost je stejná hloupost jako křepčit okouzlením nad výjimečností kteréhokoliv z národů. Člověk může být běsnícím národovcem nebo běsnícím euroobčanem. Vyjde to nastejno. Národy tu jsou a jsou různé, to je samozřejmost, která nás nemusí ani rozčilovat, ani okouzlovat. Co by nás mělo vzrušovat, je to podstatné: svoboda lidí. Národ si nechte každý, jaký chcete, o svobodu však stůjte. Ta je nakonec důležitější než celá EU, jež měla by být té svobody jen služkou. A s nějakým, jak píše Novotný, ein Europa, ein Mensch, jděte se vycpat. Vždyť je to totéž jako ein Eintopf, abych hned nenapsal ein Führer. Hrnců, lidí a Evrop, naštěstí, jsou haldy. Každá jiná. Ale ani führerů, žel, není málo. Rozpouštění národů souvisí s druhou stránkou věci - se vzýváním EU jako říše dobra, která nás polepší. U nás je neschopnost, korupce, nevzdělanost, arogance, politici jsou blbí, líní, odrzlí. Těchto neduhů nás prý zbaví EU. Jsou to ideje poddanského lidu: do naší bídy a smradu přijde voňavý pán a zavede nám dobro. Ale blbé, líné a odrzlé politiky zná i EU, taktéž neschopnost, aroganci. Korupci zná také, například teď jedna velká v EU běží. Na její rozměry bychom se my chudší ani nezmohli. Češi mají sklony plodit charizmatické vize a konstruovat vysněné říše dobra. Pokud k tomu budou chtít používat i EU, nedopadnou dobře. Každý je ošidí, vytře jim zrak a nechá je v kotlině za Šumavou naplano, zato hodně rozmáchle mudrovat. EU se nehodí ani k rozpouštění národů, ani k vymycování neřádu. K čemu se EU naopak hodí, na to bychom měli rychle přijít. Někte ré z dosud nerozpuštěných evropských národů to už zcela realisticky vědí.