Potrestejte nás lépe než tenkrát
Bernd Posselt by měl být přesnější a opatrnější. Například Karel IV. byl nejen německo-lucemburského původu, ale po mamince také český Přemyslovec. Ale já bych císaře nekádroval. Byl to křesťanský císař a ty národy, jimž vládl, patřily jemu, nikoliv on jim. Tak to středověk chápal. Mohl ty národy koupit, prodat, získat loupežným tažením. Jestli byl Čech po mamince, nebo Lucemburčan po otci, to mohlo řešit jen minulé nacionalistické století. Říkat Čs. republice 1918-38 jakobínský centralismus je neopatrné. Je to výrok slepý ke kontextu. Co byly okolní státy v té době? Byly na stupnici mezi dobrem a zlem na lepším místě než československý jakobínský centralismus? Jak si kde stály svobody lidí? Střední Evropa tehdy trpěla, píše Posselt, neevropskými a protievropskými excesy. Má pravdu. Musí však upřesnit - kdo měl k těm excesům blíž - jakobínský centralismus Čechů, nebo národní socialismus Němců? Kdo to zlo plodil? Čeští Němci si mezi jakobínským centralismem a německým národním socialismem vybrali svobodně. V době, kdy si v ČR mohli volit politickou reprezentaci demokraticky, zvolili nacismus. Posselt to přechází lehce: nacisti využili zostřených národnostních problémů, které zostřoval jakobínský centralismus Čechů. Kritizuje Benešovy dekrety, ale nekritizuje, že ve svobodných volbách šli sudetští Němci masově k Hitlerovi. Před svobodou a občanskými právy dali přednost rasovým snům. Posselt přeje Čechům, aby mohli jít do unie bez zatížení minulostí. Ale je z národa, který je také zatížen minulostí. Měli bychom i my přát Posseltově národu, aby byl v unii bez zatížení minulostí. Co si pod tím představit? Například: Měli sudetští Němci dát přednost jakobínskému centralismu, nebo Hitlerovi? Co byla jejich chyba? Nebo byli, podle Posselta, jen hříčkou zločinných snah národních socialistů - do neštěstí vmanipulováni? Ale když lidé na počátku války jásají pod balkony, nemohou se na jejím konci divit, že jsou mrtví. Marno tu odkazovat na kolektivní vinu. Český národ se dosud neosvobodil, říká Posselt, od nacionalistického dědičného břemene tzv. prezidentských dekretů. Měli bychom s Posseltem zkoumat, jak se sudetští Němci osvobodili od mnichovské dohody. Nebo, podobně jako Češi, pobývají v unii s tímto zatížením? Přičemž já i Posselt musíme rozlišovat: Mnichov byl diktát totalitních států, před nímž se zbaběle sklonily tři demokracie. Benešovy dekrety byly důsledkem války a toho, že demokracie ubránila svobodu a fyzickou existenci. Kritizovat dnes dekrety znamená: Potrestali jste nás tenkrát špatně! Potrestejte nás dnes lépe! Oba ty akty nemají dnes žádný smysl. Záleží na tom, co jsou Češi a Němci dnes, ne tehdy. Ale zrušit kus minulosti v domnění, že se něco dnešního zlepší, mohou jen blouznivci. Anebo praktici, kteří sledují nějaký dnešní konkrétní účel. K tomu se historie hodí vždy.