Umaštěné okénko
Glosy
Chcete pěknou metaforu vztahu stát a občan? Postavte se k železničnímu či tramvajovému oknu v čase front, právě teď. Chcete kupon, slevu, předplatní lístek? Vystůjte si ohromnou frontu, která připomíná čas mandarinek zastara. Přikrčeně mluvte do škvíry v zamaštěném okně, odkud na vás dopadají zlobné výkřiky prodávající osoby, které nevidíte do tváře: Nerozumím, dělejte, nemám, co chcete! Buch, okno se náhle zavře.
Stát vzal na sebe tuto kouzelnou podobu zamaštěné škvíry, vy, občan, jste ten ponížený ubožáček před škvírou. Oni vám nechtějí prodat co nejvíce kuponů, lístků, oni nechtějí získat co nejvíce zákazníků, oni vás chtějí ponížit. Toť smysl zamaštěných škvír. Smysl státu.
Na druhém konci této hole visí stávkující dopravci a dotace a dluhy přepravních společností. Každé ponižování něco stojí a někdo, stát, to musí zaplatit. Zdálo se, že s pádem komunismu toto frontové a frontální ponižování lidí zmizí. Omyl, přetrvalo. Nebylo výplodem komunismu, nýbrž komunismus byl časovým výplodem tohoto věčného: Stát jsem já, zamaštěné okno, zamaštěná škvíra.