Klausův příbytek
Má vůbec stát budovu s dobrou minulostí?
Za příbytek pro prezidenta byla vybrána zkonfiskovaná vila po pražském německém lahůdkáři, který byl po válce odsunut. To není šťastná volba. Lidé, kteří jsou v historii zabydleni jako ve vlastním obýváku, budou činit mocné závěry symbolického charakteru. Stát, který kdysi ukradl vilu lahůdkáři, posadil do ní svou hlavu. Copak je to asi za stát? budou volat. Toho jsme mohli být ušetřeni, pokud je vil bez minulosti v Praze dost. Kdybychom však prozkoumali všechny státní vily, získali bychom patrně názorné dějiny hlavního města v minulém století. Co vila, to dramatický osud a špatná minulost. Konfiskace, krádeže, obsazení, zabavení. Možná že vila "po Němcích" má nakonec ještě nejpřijatelnější "dějiny", byl to konfiskát, řekněme, v rámci válečných reparací, jak se dohodli vítězní Spojenci. Konfiskáty jako důsledek třídního boje, to je minulost přece jen ještě horší. Ale vily s dobrou minulostí nejsou po ruce. Stát je takřka nestavěl. Kdykoliv reprezentační budovu potřeboval, natáhl ruku a někomu ji vzal. A nejen vily - sledovat vlastnické přesuny velkých staveb by bylo stejně napínavé. Vlastnictví je něco, čím minulé století pohrdalo. Mělo na to pěkná slova. "Vyvlastnit" znamenalo sebrala vám vlast, "zestátnit" sebral stát, "znárodnit" sebral národ. Je pozoruhodné, že právě komunisté, velcí příznivci a praktici konfiskací, jimi sami po listopadu postiženi nebyli. Jakešovské vily dnes majitele nemění, hurá! Dějiny nemáme dobré a dobré dějiny nemají ani naše budovy. Postavit dnes novou reprezentační vilu bez minulosti, příbytek hlavy státu, jako špičkový výkon soudobé české architektury stálo by za to. Prezidenty bychom uchránili před minulostí jejich budov a nová Česká republika by mohla porodit alespoň jednu svou vlastní budovu. Byla by to krásná stavba?