Vrahovo výročí
Fejeton
Dnes je tomu osmdesát let, co odešel do dějin, o nichž si myslel, že je tvoří. Dosáhl velké slávy, byl otcem budoucnosti, světlem lidí. Kdekdo v něm viděl málem Krista. Ale byl to jen Lenin. Když už komunisté nevěděli se Stalinem a jeho vraždami kudy kam, vzpomněli si: návrat k leninským normám stranického života. Postalinská éra té truchlivé okliky lidstva chtěla nevěřícím vnuknout ideu, že Lenin byl moudrý něžný humanista, nevrah a strůjce zářné budoucnosti, k němuž se vědecké světové poznání právě navrací. Omyl. Byl to vrah. I když - ruku na srdce - vrazi, kteří vraždí s teorií, s nějakým vědeckým zdůvodněním, se mezi vrahy nepočítají. Říká se jim velký politik, otec národa, syn lidu, obránce víry. Ve světle těch velkých slov, teorií, snů a plánů vraždy blednou. Vypadají jaksi přirozeně, mrtví lidé jim odletují od huby s neúprosnou samozřejmostí. Podříznout tetu odnaproti bere se jako kruté, vyhladit Židy, Kurdy, kulaky vnímá se jako podivný, možná krutý, ale pochopitelný krok dějin. Udělejte si soukromý průzkum: byl Lenin státník, nebo vrah? Skoro každý z těch, které nezavraždil, přikloní se k státníkovi. A přitom - manželé Stodolovi jsou proti Leninovi břídilové! Často zejména lidé vzdělaní, učení budou zas louskat Leninovy spisy s vážností znalce lidstva. Od leninských teorií odečtou ty vraždy a řeknou: Nu ano, vystihl to tenhle LENIN! Jenže vraždy je třeba k Leninovi vždy přičítat. Leninismus je teorie s vraždami, bez nich není nic. Jako není hitlerismus nic bez vražd. Vrah Lenin se cítil intelektuálem, vědcem, učeným opravcem světa. Byl toho světa jen tím vrahem. Rusové ho navzdory všem iluzím marxismu o své vědeckosti po smrti vycpali jako orientální božstvo - a měli pravdu. Nic jiného než orientální božstvo, byť krátkého panování, Lenin nebyl. Je na Rusech podivné, že jej drží vycpaného dodnes. Co tím myslí? Úctu? Nejde na ně lidská hrůza z vycpaného velikána? Či z něho mají turistickou atrakci? Anebo říkají, jako se říká i u nás: Pokloňte se velikánovi?