Největší politický případ
Policie vstoupila do bankovních účtů nejen účastníků schůzky s Kořistkou, ale také šéfa opozice Topolánka. Všem odposlouchávala telefonní hovory. Tvrdí, že měla všechna patřičná povolení.
Věc je to vážná. I patřičná povolení se mohou stát čirou tragédií, pokud se ukáže bezdůvodnost policejního konání. Policie vstupovala do kont, ačkoliv žádné reálné peníze v případu nebyly. To je divné. Také tvrdí, že v odposlechnutých hovorech našla důkazy. Nikdo neví jaké. Kořistkova kauza je stále více politická - to může nevidět jen slepý. Šéf opozice, čas před volbami, závažné kriminální obvinění, žádný důkaz, co chcete víc? Policie měla už od začátku vyvíjet maximální úsilí, aby o jejím konání nevznikly žádné pochybnosti. Vyvíjí však úsilí opačné. Pokud své vstupy do Topolánkova konta a telefonu a celé to nejisté vyšetřování nezdůvodní, jak zákon káže, je už teď mrtvolou. Proč tají závažné důkazy, které prý má, je nepochopitelné. Pomohly by jí z trapné důkazní nouze a případní zločinci mohli už být pod zámkem. Koná opačně - co krok, to stále větší pochybnosti o ní. Proč?
Měsíc nás sytila detektorem lži. Kořistkovi vynesl pověst pravdomluvce, teď zas ne. Detektor je atraktivní a sugestivní krám. V Česku, kde je lež domovem, musí stroj na měření pravdy všechny fascinovat! Zjišťovat lež strojem - tento obrovský nesmysl nikoho nezneklidňuje.
Detektor je hračka, která do českých poměrů pasuje: dá se balit do haldy výkladů, domněnek, teorií a protiteorií. Na rozdíl od Kořistkova tvrzení má na sobě vědecký háv. Pomocí detektoru lži můžete na každý případ naházet tolik neprůhledného braku, že už nikdo nikdy neuvidí, co je dole pod ním. Osud Kořistkova detektoru, díl první: Kořistka je pravdomluvný. To je zjištění vědeckého stroje. Díl druhý: Kořistka lhal, to je zjištění téhož stroje. Díl třetí: Kořistka nelhal. Paní státní zástupkyně špatně vykládá zjištění vědeckého stroje. Na to jsou odborníci, nikoliv nevyškolená paní. Grossova filozofická mezihra: Jsou dvě pravdy, to je normální. Přeloženo: Kořistka lhal i nelhal. Díl zatím poslední: Kořistka lhal. Policie zatajila jeho lhaní, které zjistili odborníci. Kdo si myslí, že toto panoptikum nebude dál pokračovat, podceňuje politiku.
Třebaže se v něm už vyráchali všichni angažovaní, Grossem počínaje a policisty konče, bude se pokračovat. Je ještě řada dalších politiků, kteří se v aféře s detektorem neztrapnili, a tolik to chtějí. Ale jde jen o trapnost? Pokud jsou závěry z detektoru lži, které zveřejnil tisk, pravdivé, šlo by nejen o trapné statování v panoptiku, nýbrž o lhaní - ministra vnitra, policejního ředitele a tak dál, hrůza pomyslet. Teď bude další hrozný spor? Byl odposlech v pořádku? A konta? Lezla vláda do účtu šéfovi opozice? Obhájí to policie? Pokud ne, hrůza pomyslet.
Kdo dnes ví, že Kořistkova aféra je v podstatě nesmírně jednoduchá? Tvrzení proti tvrzení a zatím žádný předložený důkaz. Detektor lži je v takové situaci důležitým pomocníkem, nikoliv pro zjišťování pravdy, nýbrž pro zvětšování chaosu a zatemňování důkazní nouze. Hrají tutéž roli odposlechy a prověrky kont?
V tom je smysl našich afér. Vršit domněnky, vymýšlet bezdůvodné, ale efektní kroky, dokud nevznikne neuchopitelný, zato však obrovitý mlžný mrak, který zhnusí veškerý lid. Co to vlastně prožíváme? Útok vlády na opozici, chaos a zmatek v policii, nebo naopak vyšetřovatele, kteří krok za krokem neochvějně něco rozplétají?
Kdo už dnes ví, že Kořistkova aféra je v podstatě nesmírně jednoduchá? Tvrzení proti tvrzení a žádný důkaz. Detektor lži je v takové situaci důležitým pomocníkem pro zvětšování příběhu.