Poučení z Kořistkova vývoje
Ministr vnitra třeba, nebo velitel policie, mohli by si to také prožít. Někdo by se s nimi sešel, nejlépe nějaký divočejší publicista, a pak by je obvinil, že jej chtěli podplatit, aby o nich psal laskavěji.
Důsledkem by byla velká kampaň, zatčení obou obviněných, jejich transport vrtulníkem v železech, obvinění, stažení obvinění, výslechy děvčat, s nimiž se obvinění scházejí. Za důkaz by sloužilo obvinění novinářovo a výpověď jeho manželky. Hlavním důkazem by však bylo přesvědčení, že korupce je možná. V rámci vyšetřování by policie odposlouchávala Grosse a vstoupila by mu do konta.
Odpůrci by stáli proti policii, jeho příznivci by je bránili. Obě strany by vedly spor o věrohodnost svědka. Vznikly by různě zamotané příběhy, úniky, či naopak neúniky informací podle něčích záměrů, hry státních zástupců by nás oslňovaly, silná slova politiků by svištěla. Oba obvinění by si v takové situaci z té zoufalé duše přáli, aby někdo konečně napsal: vždyť tu není žádný důkaz, že čin byl, jen tvrzení jednoho.
A to bych také napsal. Přidal bych, že policie těžko zdůvodní odposlechy Grosse, předsedy vlády, a už vůbec ne slídění v jeho kontu. Odměnou by mi byla nenávist zprava, je to spřízněnec socialistů, napsali by. Chodily by anonymy, byly by kombinace, kdo platí mně.
Ato je poučení zKořistkova vývoje. Je to standardní česká aféra: obrovský začátek s efekty, pak mizení, usínání, zapomínání. Kolik zatčených s pouty už jsme viděli - rozplizlý konec po letech se neukazuje. A mezitím místo důkazů debaty, kdo je jaký nemrava.
Spravedlnost u nás nemá valnou cenu. Nikdo v ni nevěří. Obviň koho chceš z čehokoliv, veřejnost si pomyslí, no jasně, vždyť to o tom darebákovi víme. Má to pochopitelně svůj rub: obviň darebáka, všichni mávnou rukou: dopadne to jako vždycky, nijak. Postavení orgánů činných v trestním řízení je všeobecně nepřesvědčivé. Nemají dobrou pověst.
Politickým lidem se nedivme, že v těchto vodách loví. Je to lákavé a snadné. Kdyby ale naráželi na pevnou zeď státní spravedlnosti, lov by byl méně lákavý. Už byl někdy někdo potrestán za obvinění bez důkazů? Kolik jsme jich zažili? A vždy beztrestně. Postup je snadný: vmeť nepříteli hrozné obvinění, učiň je z hlediska emocí alespoň trošku věrohodným a pak už se drž víry, že není šprochu, aby neměl kus pravdy. Nějak už to zabere, tvé ztráty budou menší než protivníkovy. Žádná neochvějná a neutrální státní zeď spravedlnosti tě nezastaví - orgány se budou jevit chabě, vlastně ti jen pomohou vytvářet větší zmatek.
Kořistkova aféra neprospěla důvěře ve stát. Už teď můžeme odhadovat, že nebude mít nikdy konec se srozumitelným a zdůvodněným rozsudkem. Obě strany řeknou: nezavřeli Kořistku, darebáci, nebo nezavřeli ty dva korupčníky, gauneři. Pocit spravedlnosti nebude mít nikdo.
Jedno je však nové: eskalace. Když měl Zeman kufřík, zdálo se, že dál už nelze jít. Odposlech politického lídra je stokrát víc. Nejvíc však je, že to ani neprobíhá tajně. Už se to rozumí samo sebou.
Politickým lidem se nedivme, že v těchto vodách loví. Je to lákavé a snadné. Kdyby ale naráželi na pevnou zeď státní spravedlnosti, lov by byl méně lákavý. Už byl někdy někdo potrestán za obvinění bez důkazů?