Grosse uškrtí, Dostál uprchne
Po vítězných volbách v roce 2006 bude sestavena koaliční vláda sociálních demokratů, komunistů, pokrokové části lidovců a zástupců zahrádkářů, vodáků, chatařů a žen. Předsedou vlády bude Zdeněk Fierlinger Škromach. Ministryní žen bude Jana Volfová. Ministerstvo mužů povede také Volfová. V koaliční smlouvě bude napsána stará myšlenka Marka Twaina: Člověk je stvoření s dvěma hlavami, uprostřed spojené tenkou rourkou. Ke své škodě toto spojení člověk občas přerušuje. Na tuto úvahu se dají udělat i tři ministerstva.
Ve straně KDU-ČSL dojde k rozkolu. Reakční křídlo bude poraženo pokrokovými lidovci v čele se Svobodou, který vstoupí do vlády s heslem: „I moje jméno mě tam táhne.“ Kalousek uprchne v noci oknem po provaze až do Mnichova, kde založí akci S lidovci v zahraničí za svobodu. Vzhledem k činnosti Svobody ve zrádcovské vládě Lidové fronty bude dodatek o svobodě škrtnut.
Gross uprchne do Vídně, ale bude unesen zpět. Sedm let potom, co ho dá Grebeníček udusit v cele, bude v novinách napsáno: Soudruh Gross řídí elektrárnu v Čechách. Osud Škromacha bude dlouhá léta na vážkách. Postaví si vilu vedle Grebeníčka, ale nic určitého tím nezíská. Grebeníček ho bude držet v nejistotě. Popravy Klause, Rumla a Kasala budou kol Škromachových uší svištět s určitou zlověstností. Nedá Grebeníček popravit i mě? Tak se bude Škromach trápit. Grebeníček trápení usnadní: dá jej, toho sociálfašitu, taky popravit. Do Polska uprchne s feministkou západního typu Olgou Sommerovou ministr Dostál. Jeho děcka budou sice ve vězení, ale z Polska Dostál neohroženě řekne: Myšlenka autentického sociálního demokratismu žije dál . Zrádce Škromach ji nezničí. Osud odvážného ministra bude však naplněn. Jednoho dne jej v Krakově ubije pohrabáčkem fanatický Ukrajinec, Grebeníčkem vyslaný. Tak zhyne poslední poctivý sociální demokrat.
Čtenář se jistě zajímá o osud ODS a Klause. Jsme v Čechách. Řada poslanců a podobných exponentů ODS prohlédne: naše pravicové srdce vždy bilo a bylo nalevo. To KSČM uzná, popravit dá jen polovinu z nich. Přesněji: Židy. Vyjde však najevo, že ta polovina jsou skoro všichni. Klaus bude tou dobou už v Davosu. Vyjde najevo, že jeho poprava byla jen Grebeníčkův sen. Klausovy přednášky budou ostré, zásadní, ale taktické. Grebeníčkovi lidi budou totiž držet jeho tři vnoučata ve sklepě. Červený kříž si nebude vědět rady, protože Grebeníček bude tvrdit: Děti jsou ve vlasti rády.
Půl roku po vyhlášení koaliční vlády se sociální demokracie, totiž ten zbytek, co přežije, spojí s KSČM. Škromach se uklidní, i jeho poprava se ukáže jen stínovou, ze sociálfašistry se stane pilířem nové Lidové fronty. Ale vilu vedle Grebeníčka dá přepsat na děti. Paní Grebeníčková si zajistí porcelánový servis a povlaky po popravené rodině Grossů. Hodí se jí k záclonám.
V těchto zábavných fantaziích můžeme podle vtipu a chuti pokračovat donekonečna. Ale pozor: když něco zlého jde, lidé se tomu nejdřív smějí.