Kdo má pobít to úřednictvo?
Sledovali jsme dvojí proces: na jedné straně stěhování kompetencí od státu dolů, na nižší územněsprávní celky, než je stát, blíž k občanům. Na straně druhé opačným směrem: do Bruselu, do rukou unie.
Obojí stěhování podporuje zejména nynější vládní koalice. Jednou je pro ni hlavním argumentem blízkost občana a státu, podruhé opak: zastaralé státy se mají rozpustit v něčem vyšším a kvalitnějším. Jak tyto dva procesy sjednotit, s tím si nikdo hlavu neláme. Rada je totiž snadná: přímá linka z Bruselu do Pardubic.
Ale pozor, dnes už socialisté krajské zřízení tolik nemilují jako v dobách, kdy je prosazovali. V krajských volbách neuspěli, nemají proto žádnou chuť se o krajské úřady, které patří jiným, zajímat. Neuspěli ovšem ani ve volbách do EU. Dočkáme se i proevropského ochabnutí ČSSD - třeba v případě, že EU místo rysů socialistické regulace nabere rysy konzervativní? Nu - dočkáme se boje proti EU zleva, jako teď běží boj zprava.
Kdo stát miluje, je nadšen každou jeho novou formou, ať už krajskou, okresní, regionální, bruselskou, atlantickou, celosvětovou. Vrstev typů států může být nekonečně - i vztahů mezi nimi, pohybu daní, delegování, omezování a zvětšování moci, úřednictva, stěhování psacích stolů z Prahy do Bruselu a do Liberce. To vše vytváří bohaté kolotání úředníků, spisů, paragrafů, přídělů a dávek. Smyslem těchto pokrokových procesů, ať už jde stát nahoru či dolů či oběma směry naráz, je zvětšování třídy úředníků a politiků. A důsledek: stále méně průhledná houština byrokracie, v níž své vlastní svobody už jen stěží zahlédneme. O to častěji uvidíme formuláře, příkazy a paragrafy, které potřebují jen ti, kdo je vydávají. A je to vlastně jedno, který ze států nás právě buzeruje, jestli ten okresní, či liberecký, nebo ten z Bruselu.
Spor o to, kde má být ta státní buzerace usídlena, jestli na okrese, nebo v Belgii, je buzerované oběti celkem lhostejný. Oběť myslí na jediné: který z těch států snáze podfouknu? Ten domácí, či ten vzdálený?
Spor o to, co vlastně má stát dělat a do čeho mu nic není, se nevede. Je to tím, že omezování moci státu znamená zmenšování mocné úřednické třídy, ať té naší či té tamní. Velké množství státních úřadů lze zrušit bez náhrady, lze škrtnout ohromné množství státní činnosti, protože nemá žádný smysl, a pobít tak statisíce úředníků, protože dělají zbytečnou práci. Ale kdo je má pobít? Oni sami? Nikdo jiný jejich osud v rukou nemá. Dožijeme se jediného: se vznikem evropského státu ty domácí nezaniknou. Zvětší se také. Úřednictvu bude líp. Nám ne.