Stáňa a Šárina
Vztahů s agenty StB se Gross neštítí
MLADÁ FRONTA DNES
Předseda vlády má nový problém, podobný těm předešlým. Už zas bude muset vysvětlovat, proč se kamarádí s temnými figurami starého režimu. Po policejní mlátičce se v roli přítele rodiny objevuje dvojitý agent StB, který říká: Stáňa a Šárina, moji kamarádi.
Každý se může kamarádit, s kým chce, řekne vám Gross. Ano. Rozebírat to netřeba: když si pouští demokratický předseda vlády starého estébáka do bytu a srdce, je to divné každému. Krom Grosse.
Kolem předních politiků vždy poletuje pestré ptactvo. Lobbisté, šíbři všelijakých zájmů, šílenci, podivíni. Grossovi se tento svět můr podezřele zužuje právě jen na černé figury ze starých časů. Estébáci, normalizační činitelé, režimní pěvci. Je to problém civilizační. Gross nemá pocit něčeho nevhodného, nevkusného, nepatřičného. K estébákovi řekne: Vždyť to byl tajný spolupracovník podle platných zákonů. A měl pěkné výsledky v práci. Něco ale Gross přece jen tuší. Nejprve tvrdí: Neznám ho. Pak trochu couvne: Jeho manželka mi donesla tiramisu. V třetím kole nasadí vysvětlení o pracovitém poctivci. Ve čtvrtém kole se estébáka alespoň naoko vzdá.
Předseda vlády je postava, která ustavičně naráží na bariéry, jež sama nevidí. Tu minulost, co nás tolik souží, vnímá jako krajinu bez našich problémů. Kdykoliv narazí na bariéru, kterou na rozdíl od něj vidíme, diví se: Co pořád mají? Tato slepota je vlastně přirozená. Z lokomotivy jej už ve dvaceti přesadili na parní válec politiky. Od té doby jede. Život sleduje z okna toho válce. Nedivme se, že vidí něco jiného než my. Divný není Gross, divné je něco tak nezralého v čele vlády.