Vzkaz USA: Volit má smysl
Volby v USA jsou u konce, doma právě začínají. O amerických se u nás říkává, že je to přehlídka vlaječek, cingrlátek a kýčovité plytkosti s hezkými holkami. A americký volič že je naivní, dobromyslné dítě, které ty fangličky a nohaté slečinky lehce spolkne.
Ve skutečnosti proti sobě stáli dva předáci s jasnými, všem srozumitelnými a výrazně odlišnými programy. Volič věděl, do čeho jde, mohl si vybrat, a vybral si. Žádná hesla: "bude dobře" či "bude špatně", nýbrž věcná témata a programy. Fangličky i nohy slečen u toho jsou - ale Američané vědí, co chtějí, politici jim to nabízejí a volby to rozhodnou. Před kritiky Američanů leží teď těžká otázka. Co jsou to tedy české volby? Soutěž koncepcí? Jasné programy?
Socialista Gross nám skoro všem poslal domů pohlednici. Můžeme ji chápat jako metaforu voleb. Je na ní manžel, manželka, dítě. Všichni se smějí. Gross nám na druhé straně pohlednice přeje zdraví, štěstí, lásku, jako by právě začínaly Vánoce.
Pohlednice neotvírá Vánoce, nýbrž novou éru v české politice. Éru naprostého vyprázdnění předvolební propagandy, éru přesvědčení, že politika se dá prodávat jako svetříky, a éru přesvědčení, že voliči jsou hloupí, protože rozdíl mezi politikou a svetříkem nerozeznají. Na rozdíl od programů, o něž se utkali američtí voliči, má si Čech vybrat politický program zcela nového druhu, který se skládá ze slov: štěstí, láska, upřímnost, zdraví a pohoda. Není to první pokus učinit z voliče pitomce. Ani poslední. Gross jej nevynalezl, jen zdokonalil. Politici (včetně amerických) jsou vždy v pokušení vnutit se voličům všemi prostředky - třeba i tak, že místo politiky nabízejí bezduchý kýč. Sociálním demokratům patrně nějaká agentura, která propaguje prodej výrobků a organizuje reklamní kampaně, namluvila, že politika ČSSD se má prodávat stejnými postupy. Pryč tedy s programy a koncepcemi, nikdo je nečte, dopředu dejte kýč smíchaný z blonďatých dětí, moudrých taťků a smějících se mamin. Hlouposti amerických volebních karnevalů by se Češi neměli smát - na dunící prázdnotu jsou sami majstři. Ale volební program ČSSD není zcela prázdný. Usměvavou rodinu doplňuje univerzální slib korupce nabízený v mnoha variantách: všem vám něco dáme z vaší kapsy. Pokusy o nějakou koncepčnější sociální politiku se nahrazují směsí okamžitých nápadů, koho jak obdarovat. Tento chaotický pohyb značkuje jediné: těkavý pochod zpět do normalizace. Tam se však voličům dvakrát nechce - proto ta clona s úsměvy a štěstím.
Grossova fotografie se však dá, jako každý prázdný kýč, číst všelijak. Jako s tou Helenkou Vondráčkovou. Ta také zazpívá každému, kdo jí zaplatí, ale volit půjde jinam. Vždyť takovou povedenou rodinku si může k partajnímu šéfovi přilepit každá strana. Mohla by to dokonce být tatáž rodina. Zaplatili, vyfotili. Volič je hlupák. Rodinka se mu směje.
Amerických voleb bychom si měli cenit hodně. Říkají, že volit má smysl a že volič není hloupý. Ani ten ne, který prohrál.
***
Pryč s programy, nikdo je nečte, dopředu dejte kýč smíchaný z dětí, taťků a smějících se mamin. Hlouposti amerických volebních karnevalů by se Češi neměli smát - na dunící prázdnotu jsou sami majstři.