83 miliard pod stromeček
Nejedná se ovšem o peníze, které pod vánočními stromečky najdete, nýbrž které budete muset zaplatit. Takový je zhruba schodek minulý týden schváleného státního rozpočtu. Schodek je dluh. Proděl tu sumu počty rozzářených očí před vánočními stromky a dozvíš se, kolik z toho připadá na každé dojaté oči.
Státní rozpočet, 825 miliard příjmů a 908 miliard výdajů, se schvaloval rychle. Vášnivé spory byly o čtyři miliardy, které měly přiletět buďto policistům, nebo rolníkům, a o pár desítek milionů, o které se servali poslanci - místní dobrodějové. Podle prof. Parkinsona: čím větší suma, tím rychlejší rozhodování. O miliony se servali poslanci jako lvi, ale sto miliard prosvištělo sněmovnou jako nevyhnutelné neštěstí, které nelze odvrátit.
Státní rozpočet je pohroma, která nás postihuje každý rok. Škody jsou přibližně stejně veliké jako za povodně v roce 2002. Povodeň prožíváme dodnes jako obrovskou katastrofu tisíciletí, nad rozpočtem nikdo ani nemrkne. A přitom je rozpočet stejně drahá věc jako povodeň. Rozpočet stejně jako povodeň nás každoročně přijde přibližně na sto miliard, zatímco stejně nákladná povodeň přijde jednou za tisíc let. Státní dluh ČSSD obdivuje, ale heslo „prosadíme povodeň“ si do volebního programu nedá, ačkoliv obojí znamená totéž.
Rozpočet není fotogenický, psát o něm je nudné, navíc je to neštěstí rovnoměrně rozložené mezi deset milionů lidí. Povodeň je krásná, fotogenická, plná tragických tónů. Nedotýká se všech, ale koho se dotkne, tomu způsobí neštěstí.
Rozpočet také způsobuje velké neštěstí, ale neokázale, tiše, jako červotoč nebo jako houba dřevomorka a brouk pilous. O tragických osudech rodin, jimž voda vzala všechno, se krásně píše a čtenáři, kterým voda nic nevzala, to rádi čtou. Ovšem aby si deset milionů lidí vyprávělo, že je všechny už zas postihl státní dluh, není lákavé.
Co by si také říkali, vždyť to všichni vědí. Někteří to nevědí a nevěří tomu, protože rozpočtová pohroma je pro jejich oči neviditelná jako ta dřevomorka. Dokud do dřeva a do státu nerýpnete, není nic vidět. Jen v tichu slyšíte, jak pilous hryže v rozpočtu.
Povodeň nemá nikdo rád a nikdo si nemyslí, že je užitečná. S rozpočtem je to jinak. Spousta odborníků, politiků i ekonomů věří, že rozpočtový schodek je blahodárný. Říkají mu prorůstový, myslí tím, že roste dobro a blahobyt, zatímco roste jen ten dluh. Přitom titíž experti, když zadluží svou rodinu, dobře vědí, že dluh je věc nákladná, drahá a každý, kdo se včas neoběsí, jej musí zaplatit. Žádný z expertů neřekne, když se zadluží, zvětšil se můj blahobyt. Rozumně řekne: dluh je drahá věc, kterou budu muset zaplatit.
Jakmile však promluví o státním dluhu, řekne: jiné státy mají dluh ještě větší, dožeňme je. Dluh je činitel, který zvýší odbyt, výrobu, blahobyt lidu a DPH. Ekonomické teorie, které chválí státní dluh, jsou rozsáhlé. Mají jediný smysl: zastřít, že státním dluhem zvyšuje vláda uměle, draze a dočasně životní úroveň lidu za jeho vlastní peníze. To je příčina, proč státní dluhy vznikají - je to svérázný druh korupce, v případě našeho státu předvánoční.
Co je příčinou povodní, známo není. Vysvětlení, které vězí v dešti, je povrchní. Ať už je příčina jakákoliv, nikdo netvrdí, že je povodeň prospěšná. Hezké Vánoce všem hrdým a zadluženým majitelům ozdobených stromků.
Povodeň prožíváme jako obrovskou katastrofu tisíciletí, nad rozpočtem nikdo ani nemrkne. A přitom je rozpočet stejně drahá věc jako povodeň. Každoročně nás přijde přibližně na sto miliard - jako povodeň.