Jsme stále majetkem státu
Stát už brzy dohlédne, aby exekutoři nevyváděli. Kdo sleduje jejich šafářské řádění, řekne si: aha, došlo na poklasné.
Proč vlastně je na světě stát? Krom důvodů kosmických, transcendentálních a mystických existují i důvody obyčejné. Aby nám obstarával bezpečí, spravedlnost a chránil náš majetek a svobodu. Socialisti věří, že nás má také krmit a školit a má za nás myslet, ale to nechme dnes stranou.
Spravedlnosti se domáháme obtížně. Soudy se vlečou houštinou nepřehledných a nejasných zákonů, soudní nálezy jsou obtížně vymahatelné, a když už se v té věci udělá pokrok, například vzniknou exekutoři, vyvolá to nová trápení. Exekutoři si často počínají jako banditi - klidně lapnou majetek, který lapnout nemají. Je na postižených, aby se pracně a zdlouhavě domáhali spravedlnosti. Exekutoři, potažmo stát, k tomu mají rozličné právnicko-byrokratické výklady, ačkoliv jde o jednoduchou situaci: člověk vlezl k jinému člověku a ukradl mu majetek. Že ten první je exekutor, který se spletl, měla by být věc vedlejší. Není - exekutor je úřad a občan je pouhý rab.
Úřad je pro stát všechno. Když vám něco udělá, pomoci se dovoláváte těžko, dlouho, často voláte marně. Vlastně ani nemáte kde a komu. Témuž státu, který vás sužuje? Když vám totéž provede občan, je tu alespoň něco: policie (klopotná), soud (zdlouhavý a drahý) a rozsudek (obtížně vymahatelný).
Na stát si došlápnete těžko. Jste totiž stále ještě jeho majetkem. A stát s vámi zachází, jako byste byl nějaká krabice, plná jeho věcí, s níž si sám šíbuje, kam chce. Sebere vám dítě, prý omylem, způsobí vám utrpení, vláme se do bytu, pak krčí rameny. Jsem stát, říká nevinně. Sebrat vám dítě občan, dají ho do vězení.
Stát ale není vyšší vyjádření národního ducha či útvar, jehož moudrost je úhrnem všech moudrostí ve státě pobývajících. Stát je servis, obslužný úřad, dělá za plat pro nás všelijaké služby a skládá se ze státních lidí. Ti, když vám seberou nesprávně to dítě, mají jít k soudu, jako byste tam šli vy, kdybyste udělali totéž. Vlezte omylem někomu do bytu, vylámejte zámek, poberte tam věci omylem. Co vás potká? Policie, soud. Ale na státní lidi si policie nedošlápne. Sama je stát. Co chce stát na exekutorech zlepšovat? Konají svůj úkol sebrat majetek dlužníkům. Nebo ho seberou nevinným. Pak mají hradit škody, napravit chybu, být za ni potrestáni. Nebo je exekutor občan jiného řádu? Státního? Nadzákonného?
Stát by měl zlepšovat především sebe. Postavit se s občany do jedné řady - já pán, ty pán. Občané se chovají podle zákona, či udělají přestupek, nebo trestný čin. Stát na tom má být stejně: zákonný čin, přestupek, trestný čin. Má mít stejnou odpovědnost jako občané. Spáchal jsi škodu? Nahraď. Omezil jsi svobodu či práva lidí - tumáš trest. Dát kus státu, který něco spáchal, (úředníka) k soudu a do vězení mělo by být normální. Stát však říká: omyl, pochybení, chyba, napravíme to, nebo taky ne. Proč exekutoři vyvádějí? Protože jim nic nehrozí. Proč se stát nebojí lidí? Protože jsou nic, on je vše.
A přitom - uveďme filozofický argument první třídy - každý člověk je totéž, co celý stát. Totéž, co celý vesmír. Takto si má stát člověka vážit. Je to jeho rovnocenný partner.
***
Stát s vámi zachází, jako byste byl nějaká krabice, plná jeho věcí, s níž si sám šíbuje, kam chce. Sebere vám dítě, prý omylem, způsobí vám utrpení, vláme se do bytu, pak krčí rameny. Jsem stát, říká nevinně.