Ozbrojte se a palte. Ale zavřou vás
Starý chatař, kterému patnáctkrát vykradli chatu, nalíčil na zloděje důmyslný samostříl. Zloděje trefil a teď má oplétačky s policií. Porušil zákon, postřelil zloděje.
Brát spravedlnost do svých rukou samozřejmě není možné. Na to má právo jen stát - svobodu bránit svůj majetek, svůj život, své zdraví nám už dávno vzal. Práskni zloděje brokovnicí do zadku - půjdeš před soud. Možná dostaneš větší trest než ten zloděj. Máš sice nějaká práva ústavní i podle listiny lidských práv, ale nemáš právo ta práva hájit. Zločinci to vědí, jsou stále drzejší, vyloupí ti dům před tvýma očima - když je postřelíš, stát tě potrestá, kdežto zločinec řekne, že do tvého obydlí jen tak vešel a ty prý hned střílíš! Když tě vykradou během spánku, řekne policie: Buďte, pane, rád, že vás neprobudili, mohli vás třeba zabít. Tak se ozbroj a střel nočního násilníka pistolí. Budeš ještě v base i v době, kdy lupič už zas bude na svobodě loupit - a třeba právě zas v tvém domě, zná to tam a ty jsi pořád ještě v tom vězení.
Je lepší být zločincem než obětí. Na straně zločince stojí zákon, a ještě si, darebák, když to jde dobře, naloupí. Zato chataře, který postřelil zloděje, budou dlouho vyslýchat, vznikne ohromný spis s experty, balistickými posudky, proběhne soud s výpověďmi, stovky pracovních hodin policie a jiných odborníků - to vše jen proto, že jeden starý chatař naprosto přiměřeně nastražil na zloděje past. Situace to bude typická: orgány se budou s gustem zabývat slušným člověkem, na zločince, což je práce protivná, budou mít o to méně času. Zločinci jsou pracovití, využijí úlevy k novým lupům.
Vlezeš někam násilím - střelí tě. To je dosti úctyhodná právní zásada. Dá se vzít jako výchovné poučení: nelez tam násilím, nestřelí tě. Ale my máme k dispozici jinou zásadu: nestarej se o sebe - nemáš na to právo. Je to zásada z dob, kdy se stát bál, že lidé, kteří se o své bezpečí budou starat, obrátí tu starost logicky proti státu: je jim nebezpečný víc než zločinci.
Zločinectví by mělo být velmi nebezpečné povolání. Vloupat se někam, přepadnout ženu, bum, prásk, zločinec leží v krvi, neměl to dělat. Věděl, když to udělám, vystavuji se díře v hlavě. Přijde komise a vzdechne: loupil chudák a už je po něm. Dobře mu tak.
Náš dnešní zločinec neriskuje nic. Skoro každá obrana proti němu se hodnotí jako nepřiměřená. Vždyť i chatař se samostřílem měl by dostat ne trest, nýbrž řád. Skvělý nápad, tyhle kuše v chatách. Zaveďte je všude.