Divadlo nepadne, padne vláda
Socialisté nasadili umění nové daně a umělci zvedli svůj hlas. Mají pravdu, je paradoxní, aby právě socialisté, kteří se rádi tváří jako kumpáni kumštýřů, umělce sužovali daněmi. Od socialistů nebo řekněme spíše od vlády je to nešikovné: peněz z umělců mnoho nevyždíme, o to větší strží pokřik.
Umělci mají zvučný hlas, známou tvář a umějí se ozvat. Ostatně odjakživa se u nás má za to, že umělci jaksi už sami od sebe stojí na straně pravdy a spravedlnosti. Dokonce si tento národ vymysleli, několikrát už podkopali panující režimy, před třemi lety málem zbořili ČT. Ale to byl ještě pan Slušný či pan Nová politika jejich spojencem. Myslím Špidlu, komu není jasno. Člen vládní strany Kühnl se tenkrát styděl, že je politikem.
Dnes je vše jinak. Pan Slušný je v úpadku, liberální spojenec Kühnl ho omlouvá, pro ČT mají návrhy z čertí dílny ODS, divadlům, například, nasadili krunýř. Jsme tedy zas na barikádě, my umělci. Oprávněně.
Dobrý dojem však nedělá, že se umělci ozvou, jen když pan Úpadek sáhne do jejich peněženky. Byli z toho podezíráni za dob televizní rebelie, je tomu tak dnes. Úpadkova politika nesměřuje proti divadlům, koncertům atd., nýbrž proti této zemi. Proti všem. Křičet protesty proti stěhování DPH z uměleckých produkcí do vyšší kategorie a nevidět, kam se pod Úpadkovou taktovkou stěhuje celá zem, je sobecké a klamavé. Když dá Špidla divadlům extra DPH dvě procenta, bude zlatý?
Dát by mohl, divadel je málo, v rozpočtu to nesehraje nic. Před několika lety byli umělci Špidlovi blízko. Nad jeho příjemným obličejem snili o nové lidské politice a Ruml Jan jim k tomu přitakal ze spacáku.
Vláda zajisté nechce kulturu zahubit. Stejně jako nechce zahubit zem. Realizuje, k čemu ji den dotlačí, včera náhodně zasolila divadlům, zítra od toho couvne a zkusí oškubat jiného. Věří, že technologie oškubávání a zaplácávání děr je prospěšná zemi - slíbila blahobyt, dát jej nemůže, dluhy rostou, tak škube lidi. Je heslem umělců, oškubejte jiné, nás ne?
Zem omotává nitěmi, v nichž se bude dobře žít jen výběrčím daní. Do této šněrovačky se trochu nepochopitelně
připletlo i umění. Ale v atmosféře všeobecného škubání nedělá dobrý dojem, když se umělci, ty veřejné tváře, berou za sebe. Za všechny se berte, Mistři! Je však přirozené, že se lidé ozývají, když slon stojí na jejich nártu.
Vláda sleduje jediný cíl: sehnat víc peněz na rozdávání. Kdo si myslí, herec, nebo divák, že toto je cesta k blahobytu, ať stojí za vládou. Ostatní by měli říkat: Děkujeme, Špidlo, odejdi a nevracej se. Nikoliv kvůli jednomu řekněme přehmatu s divadly, nýbrž pro vládní styl pokusů a omylů, co projde, co neprojde, kdo lobbuje víc, kdo méně. Kdo mlčí, ten pláče, kdo řve, tomu se přidá víc. Pro styl, který připomíná chaotické víření vzdělaných lidoopů v kleci, zkoumavě ve vědeckém pokusu protlačujících velké krychle malými kulovými otvory.
Pro bizarnost vlády by měli mít umělci větší citlivost. Ale možná si mnozí ještě pamatují, že si tuto vládu přáli. Vláda si to pamatuje také, tak se umělcům teď odvděčila.
Umělci se ozvou jen tehdy, když pan Úpadek sáhne do jejich peněženky. Křičet protesty proti stěhování DPH do vyšší kategorie a nevidět, kam se pod Úpadkovou taktovkou stěhuje celá zem, je sobecké a klamavé.