Nejsou jako my
Fejeton
Mysleli jsme, že je oslníme heslem Nejsme jako oni. Je to pravdivé heslo, ale je jejich, skutečně nejsou jako my. Po patnácti letech můžeme už bilancovat.
Rebel Knížák honí Bohdalovou. Vyčítá jí, že dělá kol své věci cavyky. Bělogvardějec Bystrov zas honí Goldflama. Takovéhle všelijaké útoky jsou na denním pořádku. Slušní lidé si navzájem dávají do nosu. Nasazují na sebe všelijaká v zásadě nesplnitelná měřítka, jaký kdo má být a nebýt. Kritik Rejžek by nejraději prokousl pěvkyni Vondráčkové hrdlo. Neví, že Francouz ženu netrestá a že Vondráčková tu nevládla, nýbrž zpívala. Na tom území, kde jsme my, je nebezpečno. Skoro každý už byl zhanoben, napaden, usvědčen z činů domnělých, bezvýznamných, malicherných.
Tam, kde jsou oni, je klid. Agenti StB jsou předmětem lovu, důstojníci StB ne. Vondráčková je na tapetě, Jakeš ne. Četli jsme něco o nemravnosti Jakeše? Jediné, co mu vyčetli, že zradil či nezradil socialistickou vlast. Do té jeho socvlasti nám nic není, tu naši zradil, tu svoji ne. Tak je nevinen. My jsme vinni. Rádi si navzájem vyčteme, že jsme v boji proti komunistům nepadli na poli cti. Ale proč, když ti komunisti jsou už zas na výsluní. Říkají: Čest je u nás. Kdo je kritizuje, je prý trapnej a zastydlej. Špatně je všechno na té naší straně. Přes příkop, na druhou stranu k nim, žádná kritika nejde. Na jejich straně je slunno, klid a vzletná slova a zas slib krásných budoucností. Na naší straně jen věčná kritika, úpadek, amorální rejdy. Oni mohou být klidní, slibují, lákají a čekají. Vědí na co. Mají ohromný smysl pro moc a cestu k ní.
Protože jsme ve fejetonu, můžeme fantazírovat. Kdo dnes pamatuje vzájemné rvačky měšťanských stran v Německu před Hitlerem anebo sobeckou nesvornost nekomunistických stran před Únorem? Politici rádi kritizují své kolegy. Věří, že tím předělávají voliče. A protože jsou to politici odsud, kritizují se jako kriminálníci nebo hulváti. Voliči jim to nakonec rádi věří a říkají si, ano, jsou to vlastně kriminálníci a hulváti.
Nejsme jako oni. Mysleli jsme, že ochoří studem. Nevěděli jsme, že se vzmůžou. Věřili jsme, že vymřou. Dnes už jsou zas všude a libují si. Rebel má mezitím v mordě herečku, vítězně s ní třepe a kritik už málem zadávil pěvkyni.
Ale co je to platno, pánem v zemi budou už brzy zase oni. Podívejte se, co slibují. Kdo by to nechtěl?