Škromach pozoruje v zrcadle Němcovou
Politik Škromach nepovažuje političku Němcovou za ženu. To je řízný příspěvek k MDŽ. Škromach to pochopitelně myslí jako vtip. Je to však dost riskantní. Když postojí politik Škromach někdy ráno před zrcadlem, musí po čase těm dvěstěpatnácti rozčepýřeným kilogramům masa nutně položit otázku: Je toto muž? Odpověď nemusí být snadná.
Humor v rukou politika je jako břitva v rukou děcka. Před lety žertoval politik dr. Husák o Pavlu Kohoutovi, že odletěl, že zakokrhal, že u nás dokokrhal. Byl to humor, až se tajil dech. Copak ten dr. Husák nevěděl, že se jmenuje husák a že husáci, bez ohledu na pobyt ruských vojsk, kejhali i tehdy?
Představme si ho: sedí na Hradě, nekejhá. Taková věc ho nemůže ani napadnout. Něco tak důstojného, jako je prezident, že by kejhalo? Kohout ano, to byl zrádce, odpadlík, ale Husák? Nekejhal, mluvil československy, marxisticky. Státník. Kohoutovi se právem mohl smát. Škromach je na tom podobně. Co asi vidí ráno v zrcadle? Chlapíka jak proutek, šviháka, urostlého socialistu? Asi ano. Takový ztepilý velikán že by měl tři sta kilogramů? Vyloučeno. Škromach možná v zrcadle vidí právě tu Němcovou. Mžourá rozespale, v zrcadle se třese tři sta pět rozcuchaných kil. Je to žena, není to žena? Chvíli se mu zdá, že ten žok je podobný jemu. Pak vzkřikne: je to Němcová, ale ženě to podobné není.
Ovšem Husák i Škromach mysleli svou výstižnou metaforu vzletněji, z ideových pozic. Kohout kokrhal, protože byl zrádce, Němcová není žena, protože je z ODS. Škromachovi zbývá k řešení už jen jediné: jeho osm set padesát kilo živé váhy je tu proto, že je místopředsedou ČSSD, nebo je místopředsedou ČSSD právě kvůli těm osmi stům padesáti kilogramům? Co bylo dřív, hmota, nebo funkce? Pozorný čtenář jistě postřehl, že Škromachova váha kolísá. Škromach sám ne.