Stát je velký pán
Dejte pozor na spravedlnost. Může škodit
Rok a půl prožijete ve vazbě, protože vás někdo křivě obviní. To se může stát. Připletete se nešťastným řízením okolností do všelijakých souvislostí, může vás ohrozit něčí zlá vůle, zlá náhoda, nepravděpodobná souhra dějů. Je na vás jít do boje a bránit se. Život je hrozný, těžký, složitý. Všelijak vás může roztočit. Braňte se.
Hrozné je, když takto s vámi netočí strašlivá kletba osudu, nýbrž lhostejný, nadutý, arogantní stát, potažmo jeho všelijaké ruce. Čtvrteční případ: obviněný sedí rok a půl ve vazbě. Pak jej soud zprostí viny. Ale soudce řekne: Celý rok trval spor o to, zda má případ řešit městský soud, nebo soud obvodní.
Hotovo, konec, hlavně že se za rok dohodli. Soudce jde domů, propuštěný také. Kdo mu vrátí ten rok života? Ten rok hádek dvou soudů? Vadilo jim, že za mřížemi na tříbení jejich názorů čeká člověk? Nebo jim šlo o přesné cizelování spravedlnosti, čili kdo kam přináleží? Myslíte, že bude následovat toto: stát se skloní, poprosí za odpuštění a nahradí postiženému velkolepě, co vůbec nahradit jde? Omyl. Stát ani nemrkne, dál pokluše svou cestou. Od kopyt mu odletují oběti.
Dejme tomu, že stát může i kopnout. Je neohrabaný jako každý zbytečně komplikovaný systém. Ale proč sám nejde na pokání, když už ví, že kopl, že zavřel nevinného? Nejde. Řekne: Jestli si pán myslí, že mu bylo ublíženo, ať si podá žalobu. Některé oběti to dělají. Žalob za neoprávněné vazby už je dost, žalob na to, že soudy v případech vůbec nezačínají jednat, také. I žalob lidí, kteří chtějí, aby rozsudek vůbec platil. Co čeká ty žalobce? Martyrium a pochopení slova nekonečno. Stát je příliš velký pán na to, aby se citlivě skláněl ke svým chybám. Jak psal zákonodárce už za Přemyslovců: Když si sedlák stěžuje, nechte mu alespoň zimník.
Na spravedlnost si dejte pozor. Kope a kouše. Ubližuje.