Lidovci už zas na cizí peci?

Publikováno Tuesday, May 25, 2004, karel steigerwald

Hesla politických stran před volbami obvykle hlásají jen to dobré, nic zlého. Všeobecné lidské dobro šíří každá strana. Strana, která by s tímto předvolebním dobrem neobcovala, by to asi nedotáhla daleko.

Lidovci do evropských voleb přišli s nečekaně konkrétním slibem: prosadí a dosáhnou toho v Evropském parlamentu nejvíc, protože budou připočteni k velké politické síle, evropským lidovcům. Ukazují nám to na evropském koláči, jehož si ukousnou největší kus. K tomu lze dodat: vyšplhají se do výšin jiným partajím nedostupných. Slib je to neprozřetelný. Čeho prosadí lidovci v EU nejvíc? Lidovecké politiky? Nějakých českých zájmů všem Čechům milých? Nebo něčeho třetího?

Lidovecké politiky by měli lidovci z celé české politiky prosazovat nanejvýš nějakých osm devět procent, víc jim volby nikdy nepřisoudily. Kdyby nějaká evropská velká mocnost zařídila, že by lidovci prosadili svého lidovectví víc, museli bychom si, my nelidovci, pomyslet, že je to všechno švindl a obcházení vůle voličů. Pokud se to dá nějak vyjádřit, lidovcům v EU patří, co jim dají domácí volby, nikoliv, co jim vynese nějaký tamní mocenský koláč. Bylo by divné, aby někdo, kdo doma hraje třetí či čtvrté housle, v Evropě panoval. Voliči by to museli vnímat jako divné kejkle, na které jsou zvyklí už z domova. Pro toho, kdo lidovce nevolí, je to důležitý argument - nevolit je zas. Představme si, že třeba socialisti budou slibovat, že s pomocí bratrů v Evropském parlamentu prosadí daleko víc socialismu, než ho mají doma. To by lidovce a ostatní nesocialisty asi nenadchlo. Poučka by zněla: nedělej čachry, jak jsi zvyklý, zlepši se ve volbách. EU není žádná česká koalice.

Možná lidovci myslí, že se svými evropskými spojenci prosadí největší kus ne svých, ale národních zájmů. Co to národní zájmy jsou, neřekli a neřekli také, že Evropský parlament není rejdiště národních zájmů jednotlivých států - tím byla Evropa dříve, a proto má tak tragické dějiny. Měli by spíše slibovat, že budou prosazovat rovnost všech, velkých i malých. To je asi rozhodující společný zájem Evropy. Ale je to také heslo, které by měli sdílet všichni uchazeči. Jinak, když si představíme, jaké „národní zájmy“ by mohly ze všech politických stran pršet, stal by se z Evropského parlamentu trhací kalendář vhodný leda tak pro všelijaké slibovače a chlubily.

A jsme u toho nejpodstatnějšího: lidovci nám chtějí namluvit, že Evropský parlament je něco takového, co máme doma a co mají doma jednotlivé státy. Jejich reklama je ovšem klamavá. I lidovci si mohou přečíst třeba na internetu, že Evropský parlament je orgán konzultační, kooperační, a pokud se v některých oblastech podílí na rozhodování, dělí se o moc s Radou ministrů. To je dáno cestami, jimiž se Evropská unie vyvíjela. To nám lidovci zamlčují, asi aby mohli lépe opěvovat svůj koláč.

Kdesi v tom asi vězí největší dnešní rozpor: co budou lidovci v EU vlastně dělat? Zastupovat a prosazovat ideu českého lidovectví, národní zájmy Čechů, myšlenku všeevropanství? Nebo cíle Evropské lidové strany, což je právě ten největší kus koláče, který KDU-ČSL propaguje před volbami?

Být v Evropské unii není triviální téma. Lidovci nám chtějí namluvit, že je. Je to škoda. Pokud chce česká politika do evropských věcí alespoň trochu mluvit, triviální být nemůže. Leda že by se opřela o své staré rakousko-uherské tradice, kdy kombinovala servilnost se vzpurností, drobečkové shánění miniaturních úspěchů nebo hrdé obstrukce.

Budiž, volby jsou volby, od hub se práší. A co po volbách, až si prach sedne? Lidovci zas budou sedět, jak jsou zvyklí z domu, na cizí peci a ještě se tím chlubit?

KRESBA: MIROSLAV KEMEL